Naše cesta po Novém Zélandu

Zde najdete podrobný itinerář naší cesty po Novém Zélandu, která začala v roce 2007 a skončila v polovině roku 2009. Pro udržení celistvosti zde nebude uvedeno, kde jsme se zdržovali delší dobu, či kolikrát jsme místo navštívili.

Naše cesta po Novém Zélandu začíná v Aucklandu. Na cestu jsme si pořídili dodávku, ve které jsme si postavili postel, abychom ušetřili na ubytování a stali se nezávislí. Z Aucklandu jsme se vydali na sever do regionu Northland. Druhou zastávkou byl ostrov Rangitoto, který leží dvacet minut plavby trajektem z přístavu v Aucklandu. Poté jsme se vydali po dálnici SH1 na sever, kde byla naším dalším zastavením vesnička Puhoi, kterou založili roku 1863 čeští emigranti.

Na východním pobřeží jsme se vydali navštívit muzeum těžby stromů kauri v Matakohe a také lesní parky Waipoua a Trounsons, které ukrývají i největší a nejmohutnější strom kauri, nazvaný podle maorského boha lesů, Tane Mahuta.

Další zastávkou v Northlandu bude až mystický Mys Reinga, který má pro Maory zvláštní a posvátný význam. Zde se totiž nachází místo, kde duše zemřelých opouštějí svět živých a vydávají se na svou dlouhou pouť do světa mrtvých. Mys Reinga je také nejsevernější výspou severního ostrova Nového Zélandu.

Po cestě dolů na jih navštívíme oblíbené místo sběračů ovoce, kterým je Keri Keri. Dlouho se tu nezdržíme, dáme si Flat White a vyrazíme do historické rezervace Waitangi, kde se dozvíme spoustu zajímavých informací o maorských kořenech a také o kolonizaci Nového Zélandu Evropany. Ve Waitangi také shlédneme kulturní vystoupení místní maorské taneční skupiny.

Po cestě zpátky do Aucklandu se na chvíli zastavíme na pobřeží Tutukaka, které je nejlepším místem Nového Zélandu co se týče potápění. Jelikož ale nemáme PADI kurz, potápění vzdáváme a jedeme dál.

Naposledy se zastavíme v Aucklandu, po cestě na poloostrov Coromandel. Poloostrov Coromandel je víkendovým cílem obyvatel Aucklandu, proto se zde zdržíme jen chvíli, prohédneme si úžasné pískovcové útvary Cathedral Cove a ponoříme se do horké vody na Hot Water Beach. Objedeme si celý poloostrov Coromandel, zastavíme se na chvíli ve městě Coromandel, a míříme do Waihi, které se proslavilo těžbou zlata. Ve Waihi se projdeme okolo hlubokého zlatého dolu, poučíme se o historii zlaté horečky a těžby zlata.

Naší další zastávkou je město Tauranga a Mt. Maunganui. Tauranga je známá a velice oblíbená u cestovatelů, zejména pro svůj slavný příboj. Další magnet, který sem v sezóně přitahuje mladé cestovatele je pěstování kiwi. Tauranga a nedaleké městečko Te Puke, jsou totiž hlavními producenty kiwi na Novém Zélandu.

Mata Mata nás na dlouho nezdrží, původně jsme sem jeli, protože se zde natáčel pán prstenů. Jakmile jsme však do Mata Mata dorazili, vyrazila nám dech výše vstupného. Každopádně filmaři si vybrali krásnou lokaci a i když jsme Hobitín neviděli, výlet stál za to.

Na aktivní sopku White Island jsme se těšili dlouho dopředu. Čekali jsme, až bude příhodné počasí, abychom si ostrov užili se vším všudy. Jelikož ostrov nemá přístav, naskákali jsme společně se zbytkem turistů do gumových člunů, dostali jsme helmy a dýchací přístroje a vydali jsme se do kráteru. Drsná krása White Island nás uchvátila, přecejen se do aktivního vulkánu nepodíváme každý den.

Vulkanické a geotermální jevy nás budou provázet ještě několik dní, protože jedeme do hlavního města síry Rotorua. Kromě síry, nás v Rotorua čekají ještě energická maorská vystoupení a prohlídka maorské vesnice Whakarewarewa, jejíž obyvatelé dokázali síly přírody spoutat ke svému prospěchu.

Geotermální údolí Wai-o-tapu a Waimangu byly naší další zastávkou. Geotermální aktivita je zde velice přístupná a její projevy jsou opravdu fascinující. Odlehlý geotermální park Orakei Korako byl jen třešničkou na dortu. Musíme se přiznat, geotermální aktivita na Novém Zélandu byla jedním z našich hlavních cílů a tak jsme vymetli téměř každé místečko.

Po geotermálních oblastech nás cesta zavedla do města Taupo , kde jsme si příjemně zarelaxovali, osvěžili jsme se v chladných vodách jezera. Našli jsme zde ubytování zdarma a proto jsme se zde chvíli zdrželi. Na řece Waikato jsme si prohlédli vodopády Huka Falls a na druhém břehu opodál jsme si večer úžasně zarelaxovali v termálním potoku. Taupo na nás působilo uvolněným dojmem, přestože zde byla hlava na hlavě. nemůžete minout.

Po osvěžujících vodách jezera Taupo, vedly naše kroky do Národního Parku Tongariro, kam míří i většina cestovatelů. Národní Park Tongariro je proslavený svými treky a kromě oblíbeného Tongariro Alpine Crossing, zde naleznete i populární Great Walk Tongariro Northern Circuit. Další možnosti outdoorového trekkingu najdete okolo sopky Ruapehu, kde se můžete oddávat i lezení.

V Hastings jsme se zdrželi dlouho, přijeli jsme totiž na sezónu sběru jablek. Hawkes Bay a město Art Deco Napier a Hastings jsou největšími pěstiteli jablek na Novém Zélandu. Každou sezónu, tedy od února do května se sem sjedou tisíce cestovatelů, aby místním farmářům pomohly dostat úrodu ze stromů.

Odtud jsme si udělali víkendový výlet na Cape Kidnappers, který je známý snad všem cestovatelům, kteří v této oblasti zastavili na sběr jablek.

Národní park Te Urewera a jezero Waikaremoana je naším dalším cílem. Národní park je proslavený trasou, která se nazýva Lake Waikaremoana Great Walk. V tomto Národním parku žije i pták kiwi, jehož smutné volání se nese zdejší nocí.

Výstup na sopku Taranaki/Mt. Egmont nepatří k nejlehčím, ale pohledy z vrcholu [Nebo zpod vrcholu] vám vynaloženou námahu odmění.

Ale to už se dostáváme do samotného hlavního města Nového Zélandu, Wellintonu. Zde strávíme několik dní, chytili jsme hezké počasí, což se ve Wellintonu často nestává. Jeden celý den strávíme v muzeu Te Papa, ve kterém si můžete udělat představu o Novém Zélandu, snad ze všech možných perspektiv. Nepodceňte to a na prohlídku si vyhraďte alespoň půlden, opravdu je zde HODNĚ k vidění.

Pak už ale musíme chytit trajekt na jižní ostrov Nového Zélandu do Pictonu. Severní ostrov nám zůstane za zády a při proplouvání zelenými úžinami Marlborough, se nám zatajuje dech. První zastávku na jižním ostrově Nového Zélandu, si však uděláme až v Nelsonu. Procházku po městě zakončíme šálkem Flat White na zdejší hlavní třídě a po prozkomání marketu a sprše se vydáváme do malého městečka Motueka, které se stane naším domovem po dalších několik měsíců. Dochází nám totiž dolary a tak jejich stav vylepšíme sezónními pracemi, sbíráním jablek a sbíráním kiwi

Při naší návštěvě regionu Golden Bay, nesmíme vynechat nejnavštěvovanější Národní Park na Novém Zélandu a to Národní park Abela Tasman. Ten se proslavil zejména svou azurovou vodou a nádhernými zlatými plážemi. Pokud si chcete projít Great Walk, nazvaný Abel Tasman Coastal Walk, nezapomeňte si dopředu zarezervovat ubytování, trek bývá v sezóně dost plný.

Až na samotném jihu jižního ostrova Nového Zélandu se nachází Farewell Spit . Písečný výběžek, kterému se díky jeho tvaru říká písečná kosa Nového Zélandu, je domovem spousty druhů mořských ptáků. Dalším zajímavým místem v této oblasti jsou obrovské prameny sladké vody, zvané Pupu Springs.

Nyní nás čeká dlouhá cesta až do Národního parku Nelson Lakes. Ten leží mimo obvyklé cestovatelské trasy, a ačkoliv ho cestovatelé pomalu objevují, stále je zde relativně klid. V Národního parku Nelson Lakes se můžete dosytosti oddávat outdoorovým trekům, nebo scénickým pohledům na jezera.

Poté co si dáme krátkou přestávku na Flat White a doplnění zásob ve Westportu, pokračujeme dále na jih po pobřežní dálnici až na palačinky připomínající skalní útvary, Punakaiki Rocks. Zdejší krátký trek nás však na dlouho nezdrží a protože není příliv, ani nefouká vítr, neděje se zde nic výjimečného.

Raději jedeme dál a po krátké zastávce v Hokitika, která je proslulá výrobou šperků z jadeitu se vydáváme na slavné ledovce Franz Josef a Fox Glacier. Nahoru se pro velký zájem ostatních cestovatelů nedostaneme a let vrtulníkem na který se těšíme už od Náchoda se taky nekoná, protože celé čtyři dny fouká vítr, prší a je zataženo. Takže pokud by vyhlídkové helikoptéry létaly, stejně bychom viděli prd.

Po projetí průsmyku Hasst Pass míříme do malého města Wanaka. Po cestě se však zastavíme ještě na jezerech Hawea a Wanaka, kde strávíme noc a trochu si protáheme nohy. Do Wanaka dojedeme odpoledne a proto se nemá cenu pouštět do něčeho velkého. Tak alespoň navštívíme místní atrakci, Puzzling World. Město Wanaka je základnou pro treky v národním parku Mount Aspiring kde se dá strávit mimo civilizaci i několik dní.

My však máme namířeno do města Queenstown, které je cílem dobrodruhů a také většiny cestovatelů na Novém Zélandu. Po cestě se stavíme v městečku Cromwell, které je vylášené sběrem třešní a pěstováním vína. Vzhledem k tomu, že sezóna ještě nezačala, dáme si tu zmrzlinu, stavíme se ve starém Cromwellu a nedalekých zlatých polích a jedeme dále do Queenstown.

Ačkoliv se o Queenstown mezi cestovateli vyprávějí legendy, nám samotné město Queenstown nepřišlo nijak významné. Kromě předraženého ubytování a obchodů, aquaparku a prostředí, ve kterém je Queenstown zasazen, zde vlastně není nic k vidění. Výjimkou jsou večery v parku u přístavu, kde se po nocích scházejí cestovatelé, hraje se tu na různé nástroje, točí se ohněm a podobně.

Vesnice Arrowtown, která leží nedaleko Queenstown, si uchovala kouzlo zlatokopecké vesnice dodnes. Nalezneme zde spoustu rekonstruovaných budov z období zlaté horečky, spolu s naučnou stezkou, kde se dozvíme spoustu zajímavých informací o životě zlatokopů. Je to příjemná odpolední zastávka.

Jelikož se blíží konec roku, v oblasti města Alexandra začíná každoroční sběr třešní. Práci seženeme velice rychle, a tak se Alexandra stává naším domovem na dalších několik měsíců. Kromě sbírání třešní se tu ale nedá moc dělat, výjimkou je trasa Central Otago Rail Trail, kterou si můžete projet na kole. Dalším oblíbeným místem, nejen pickerů třešní, je nedaleké vesnička Clyde a hlavně přehrada na řece Clutha, Dunstan Lake.

Malý výlet z Alexandra podnikneme do bývalé zlatokopecké osady St. Bathans

Po skončení třešňové sezóny se vydáváme do ráje pěší turistiky na Novém Zélandu, vesničky Glenorchy, která leží u jezera Wakatipu a nabízí úžasné treky v národním parku Mt. Aspiring. Zdržíme se tu pár dní a vydáme se na oblíbený novozélandský Great Walk, Routeburn track

Poté už se vydáváme do Fiordlandu, navštívíme městečko Te Anau, kde doplníme zásoby a načerpáme informace o národním parku Fiordland z návštěvnického jezera. Večer strávíme u jezera Te Anau.

Ráno už nás zastihne na scénické silnici do vesničky Milford Sound, která je u cestovatelů velmi oblíbená a populární. Zde se projedeme lodí mezi strmými útesy zdejších fjordů a večer pozorujeme slunce zapadající za Mitre Peak.

Jelikož nám po cestě z Fiordlandu v návštěvnickém centru v Te Anau slíbili hezké počasí, neváhali jsme a urychleně jsme se vydali na ostrov Stewart Island. Po cestě jsme se stavili na jezeře Manapouri, kde jsme si skvěle zakajakovali.

Na ostrov Stewart Island jsme se vydali především díky možnosti spatřit ptáka kiwi ve volné přírodě. Díky snaze DOC žije na ostrově Stewart Island početná skupina ptáků kiwi. Ti se navíc vyznačují zvláštní vlastností - jsou aktivní i ráno a večer, tedy nejen v noci.

Scénickou Southern Scenic Route, která vede okolo jižního pobřeží jižního ostroa Nového Zélandu, oblastí Scénickou Catlins, jsme projeli celkem rychle, žádné důležité místo jsme však nevynechali. Spatřili jsme lachtany, tučňáky, lvouny ale i delfíny.

Architektura v Dunedinu nás příjemně překvapila. Je to krásné a pohodové město, nicméně naši pozornost si Dunedin dlouho neudržel a my se vydali na poloostrov Otago Peninsula, za pozorováním albatrosů a lvounů.

Po cestě do Národního Parku Aoraki/Mt. Cook, kde vystoupíme na horskou chatu Mueller Hut a dosytosti si užijeme výhledu na nejvyšší horu Nového Zélandu, se zastavíme ještě u jezer Pukaki a Tekapo

V Christchurch uděláme nezbytné doplnění zásob, poté si prohlédneme město a zajdeme do muzea.

Další zastávkou je poloostrov Banks , který skrývá krásné zátoky a zelené kopečky. Perlou je potom městečko Akaroa, kde dělají ty nejlepší Fish&Chips na celém Novém Zélandu. Neodoláme a taky si dáme.

Z Christchurch míříme do navštěvovaného Národního Parku Arthurs pass Vystoupíme na Avalanche Peak, a užíváme si úžasných pohledů na hluboká ledovcová údolí a sněhem pokryté vrcholky Jižních Alp. Ve vesnici Arthurs Pass, která je nejvýše položenou osadou na Novém Zélandu si dále Flat White a pozorujeme drzé horské papoušky Kea.

Před tím než se dostaneme do města Kaikoura, se zastavíme na relax ve vesnici Hanmer Springs, která je častým cílem obyvatel města Christchurch a to pro své věhlasné lázně. Taky si trochu zarelaxujeme, zaplaveme a poležíme v horkých minerálních vodách.

Kaikoura je pověstná díky možnosti pozorování velryb. Podle některých cestovatelů je Kaikoura je nejlepším místem na světě pro pozorování velryb. Vzhledem k naší smůle se však velryby ztratily a i když jsme se v Kaikoura zdrželi několik dní, velrybu jsme neviděli ani jednu.

Poslední zastávkou na jižním ostrově a naší poslední zastávkou na Novém Zélandu byl vinařský region Marlborough a město Blenheim. Tady jsme chvíli pobyli se svými přáteli z Chile, ale vzhledem k tomu že náš pobyt na Novém Zélandu se blížil ke konci, moc jsme prohlídce Blenheimu nedali a raději jsme připravovali balení a připravování auta na prodej.

Komentáře ke článku