Catlins, divočina na jihu jižáku

Jihem jižního ostrova, z města Invercargill do Balclutha, vede malebná silnice, označovaná jako Southern Scenic Route. Po cestě se vám otevírájí nádherné pohledy na zelené pastviny, neprostupnou buš s malebnými vodopády na straně jedné a potrhanými útesy a azurovým mořem na straně druhé. Krásu přírody podtrhují kolonie tuleňů, lvounů a tučňáků.

Catlins

Oblast Catlins, která je pojmenovaná podle řeky Catlins a stejnojmenného lesního parku, který se rozkládá na jihu jižního ostrova Nového Zélandu. Catlins má zhruba tvar trojúhelníku a pokrývá oblast asi 1.600 km2Catlins ohraničují města Invercargill a Balclutha. Tato větrem ošlehaná, členitá část Nového Zélandu zahrnuje zelené pastviny, zubaté útesy omývané vysokými vlnami, hustou zelenou buš se svými stromovými kapradinami a vodopády.

Catlins | historie a osídlení

Prvními osadníky, kteří se v Catlins usazovali, byli Maorové. Podle archeologických vykopávek osidlování začalo okolo roku 1350. Byly to většinou polokočovné maorské kmeny z iwi Kāti Mamoe, Waitaha, a Kāi Tahu iwi. K usazování si vybírali strategická místa jako například ústí řek, kde byl dostatek potravy. Přestože se v oblasti Catlins nedochovaly tradiční maorské opevněné vesnice pa, bylo nalezeno několik přechodných loveckých táborů [jako například v Papatowai, u ústí řeky Waikawa].

Prvním Evropanem, který Catlins spatřil a zanesl do mapy, byl roku 1770 kapitán James Cook. Pojmenoval záliv v oblasti Catlins jako Molyneaux Bay [A i když to podle všeho byl záliv, do kterého ústí řeka Waikawa, pozdější osadníci pojmenovali tímto názvem jiný záliv dál na východ. Řeka Clutha, která se do něj nyní vlévá byla po dlouhá léta známá jako Molyneaux River ]

Prvními osadníky, kteří zakládali v Catlins zakládali osady, byli tuleňáři a velrybáři [což byly v té době dvě hlavní ekonomické motory Nového Zélandu], na začátku 19. století. Zhruba v polovině 19. století se Catlins stalo významnou dřevorubeckou oblastí s několika pilami. Mohla za to zejména zlatá horečka a prudký rozvoj města Dunedin, které bylo hlavním odběratelem catlinského dřeva. Těžba dřeva ke konci 19. století začala upadat, v roce 1935 ji definitivně ukončila série několika lesních požárů. Kam až těžba dřeva došla se můžete podívat na mapě Nového Zélandu. Zbytek Catlins Forest, byl prohlášen za Národní rezervaci.

Vytěžené plochy obratem začaly sloužit pro farmaření, zejména hovězího dobytka a ovcí. Do dnešního dne je farmaření hlavním ekonomickým příjmem oblasti Catlins

Catlins | wildlife

Většina pláží v Catlins je obydlena zástupci novozélandské fauny, proto je tato oblast tolik oblíbená mezi fotografy a milovníky přírody. I v případě, že nejste úplní milovníci zvířátek, byste se měli v Catlins na chvíli zastavit. Až uvidíte desítky lachtanů líně se povalujících po kamenech, nebo dovádějících ve vlnách, jistě dáte mi za pravdu, že jsou to úžasné pohledy.

V Catlins proto najdete několik druhů tučňáků [tučňák žlutooký, tučňák malý modrý], mořští savci jako například lvoun Hookerův, novozélandský lachtan, či vzácný rypouš sloní. Tento výčet je doplněn spoustou jiných ptáků, které znáte z jiných míst Nového Zélandu [tui, fantail, kereru, terej, nebo ústřičník]. V Catlins můžete vidět i ohroženého papouška, zelenkavého parakeeta.

Southern Scenic Route

Tato malebná silnice prochází jihem jižního ostrova Nového Zélandu. Spojuje Národní park Fiordland, s městem Dunedin, přičemž prochází městy Invercargill a Balclutha. Southern Scenic Route vede nedaleko pobřeží, máte proto jedinečnou možnost zblízka nahlédnout do života lachtanů, lvounů či tučňáků žlutookých.

Pokud nemáte napilno, udělejte si při cestě po cestě několik zastávek. DOC vydává brožurku, kterou si vyzvedněte v Invercargillu, nebo v Dunedinu. Jmenuje se jak jinak než Southern Scenic Route a najdete v ní všechna zajímavá místa spolu s komentářem.

Catlins |

Slope Point není zajímavý ničím jiným, než že je to nejižnější bod pevniny Nového Zélandu. Podle mnohých se však jako Nový Zéland počítá ještě Stewart Island/Rakiura, takže nevím, jak na to přišli. A protože u Slope Point jsme jednu noc spali a tak jsme si jeho návštěvu nechali na ráno. Cesta k majáku na Slope Point není náročná, je to asi půlhodinová procházka od brány, kde necháte auto. Dívejte se pod nohy, procházíte ovčí farmou. Slope Point je také velice větrný, všimněte si větrem ohnutých keřů okolo silnice.

Catlins | Curio Bay

Pokud jste ještě neseznámili s životem tučňáků žlutookých, právě v Curio Bay máte skvělou možnost. Kolonie tučňáků je mezi pozorovateli ptáků velice oblíbenou, zejména díky blízkosti, na jakou se můžete k tučňákům přiblížit. Přijďte ráno, kdy jě tučňák žlutooký nejvíce aktivní a kdy se vydávají ze svých hnízd na celodenní plavbu za potravou. Jejich návrat můžete vidět večer, kdy se vrací s kořistí.

[Pro svou potravu se tučňák žlutooký vydává daleko do širého oceánu. Není výjimkou, když překoná vzdálenost 30 km od břehu. Tuto a ještě spoustu dalších zajímavých informací o tučňáku žlutookém se dozvíte z informačních tabulek, které jsou rozmístěny po celém Curio Bay ] Zajímavé nám přišlo chování tučňáků žlutookých, jelikož při ohrožení ztuhnou, stojí na místě a dělají že nejsou.

Dalším důvodem, proč se cestovatelé v Curio Bay zastavují je zkamenělý les, který je možno za odlivu spatřit. Zkamenělý les v Curio bay se odhaduje na 160 milionů let stáří a jedná se o jeden z nejzachovalejších na světě. Představuje pozůstatek subtropického lesa, který Catlins kdysi pokrýval. Vědci nalezli souvislost zdejších stromů s dnešními stromy kauri.

Catlins | McLean Falls

Pěkná krátká zastávka, která vás dovede zelenou buší až k vodopádu McLean Falls. Zejména v parném letním dni je ponoření do stinné buše tou pravou úlevou od vedra. Pod vodopádem se dá koupat, takže pokud chcete ještě lepší osvěžení, vezměte si sebou plavky. Každopádně vás vodopády McLean Falls nezdrží déle jak na hodinu a půl i s návratem. Poslední část trasy je poněkud mokrá, dávejte pozor ať neuklouznete.

Kousek před odbočkou na McLean Falls uvidíte odbočku na Cathedral Cave, která je podle všeho úžasným zážitkem. Avšak jen do té doby, než zjistíte, že se za vstup musí platit.

Catlins | Cannibal Bay

Naší další zastávkou byl Cannibal Bay - místo, které jsme navštívili spíše ze zájmu nad jeho názvem, skýtá pěknou procházku po pláži a zajímavé útesy a fotogenické. Kolonie lvounů, která v Cannibal Bay sídlí, se nám zdála trochu krotší. Příjezd je stejně jako k většině míst na jižním pobřeží po štěrkové silnici, místy docela hrubé. Canibal Bay bylo skvělým místem na oběd.

Catlins | Nugget Point a Roaring Bay

Odbočku na Nugget Point rozhodně neminete, pojedete-li po Southern Scenic Highway, odbočka je dobře označená. Mys Nugget point je oblíbený zejména díky své kolonii lachtanů, kterých jsou po okolních plážích doslova stovky. Zastavte se alespoň zde, abyste tato úžasná zvířata spatřili v jejich přirozeném prostředí.

V Roaring Bay naleznete další kolonii tučňáků žlutookých, pozorovatelna je umístěná na útesu asi padesát metrů od pláže, kde tučňáci hnízdí. Tučňáky žlutooké sice uvidíte jen z velké dálky, i tak je to ale úžasný zážitek. Nemusíte však mít obavu, tučňáci žijí v celé této oblasti a tak nebudete mít s jejich spatřením žádný problém.

Kousek dále po nezpevněné silnici je potom parkoviště, od kterého vede krátká asi půlhodinová procházka k majáku na Nugget Point. Nyní, plně automatický maják byl na Nugget point postaven v roce 1869.

Catlins | kde přespat

Vzhledem k odlehlosti Catlins, nebudete mít problém s přespáním zdarma v campervanu. My jsme strávili noc u Slope Point, a také na parkovišti u Roaring Bay [což se nakonec ukázalo jako špatná volba, když v noci začalo pršet a foukal tak silný vítr, že nám to až houpalo s dodávkou]. Třetí noc jsme spali u pláže, nedaleko Kaka Point, ani jednou jsme s tím neměli problém. V Catlins je také dostatek kempů, jeden dobrý najdete v Curio Bay, kde jsme také strávili jednu noc.

Komentáře ke článku