Stewart island naleznete na úplném jihu jižního ostrova Nového Zélandu, velikostí je třetím největším ostrovem Nového Zélandu. Svou odlehlostí od hlavní pevniny Nového Zélandu si Stewart island zachoval unikátní životní podmínky, ve kterých se daří ptákům. Na ostrov Stewart island dnes proto míří stovky ornitologů a milovníků ptáků.
Maorský název Stewart Island Te Punga o Te Waka a Maui [kotva Mauiho waky] dokládá význam ostrova v maorské mytologii. Týká se maorské legendy o stvoření Nového Zélandu, ve které Stewart Island/Rakiura ztvárnil kotvu Mauiho člunu.
Maorové nazývají Stewart Island Rakiura [zářící obloha], což se vztahuje k polární záři [Aurora Australis], kterou nad Stewart Island můžete v určité období pozorovat.
Prvním Evropanem, který Stewart Island/Rakiura poprvé spatřil byl v roce 1770 tradičně kapitán James Cook. V domnění, že Stewart Island patří k jižnímu ostrovu Nového Zélandu, pojmenoval ho South Cape. Cookovy domněnky zpřesnil William W. Stewart, první důstojník tuleňářské lodi Pegasus, který dokázal, že se jedná o ostrov. Na jeho počest byl Stewart Island/Rakiura pojmenován jeho jménem a severovýchodní záliv ostrova byl pojmenován Port Pegasus.
Od roku 1841 existoval Stewart Island/Rakiura jako provincie pojmenovaná New Leinster. Nicméně zůstalo to pouze na papíře a roku 1846 byl Stewart Island/Rakiura převeden pod správu provincie New Munster, pod níž spadal celý jižní ostrov Nového Zélandu. Po většinu 20. století se ostrovu říká Stewart Island, roku 1998 však byl ostrov oficiálně pojmenován Stewart Island/Rakiura.
Kopcovitý a vlhký Stewart Island/Rakiura má rozlohu 1 746 km2. Klima, které na Stewart Island/Rakiura panuje je ostrovního charakteru, tedy velice vlhké. Ročně zde spadne okolo 1000-3.000 mm srážek.
Přestože půda, která se na Stewart Island/Rakiura nachází není velice úrodná, díky vydatným srážkám je celý ostrov pokrytý buší. V nížinách převažují stromy [rata a kamahi], vyšší polohy potom doprovázejí keře [například manuka]. V nižších polohách Stewart Island/Rakiura naleznete bažiny a rašeliniště.
Nejvyšším bodem Stewart Island/Rakiura je vrchol Mount Anglem [979 metrů] Jedinou velkou řekou je Freshwater River, která se vlévá do Paterson Inlet. Kromě ní je na Stewart Island/Rakiura spousta malých potoků a vysychajících creeků.
Díky příhodným podmínkám, a izolaci Stewart Island/Rakiura, se zde tolik nerozšířili škůdci známí z pevniny Nového Zélandu [zejména possum, krysa či lasička]. Proto se na Stewart Island/Rakiura tolik daří ptákům. Naleznete zde ohrožené druhy [hlavně papoušek kaka, pták kiwi, nebo tučňák žlutooký] Kromě nich uvidíte klasické zástupce ptačí říše Nového Zélandu [tuie, bellbirdy, fantaily, robiny]
V okolí Stewart Island/Rakiura leží několik větších ostrůvků. Z významějších můžeme jmenovat Ruapuke Island nebo Codfish Island. Na druhém jmenovaném potom DOC vytvořilo unikátní projekt záchrany nelétavého papouška kakapo. Tento druh se považoval za vyhynulého, dokud nebyl roku 1977 objeven právě na Stewart Island/Rakiura. Codfish Island byl kompletně zbaven škůdců a papoušek kakapo byl zachráněn.
Jediným lidským sídlištěm s větším počtem obydlí, tedy na Stewart Island/Rakiura, které by se s trochou nadsázky dalo říkat vesnička, je Oban. Kořeny svého názvu musí Oban hledat ve Skotsku, pojmenován byl podle svého skotského bratra, města Oban. [ve skotské gaelštině znamená Oban výraz pro malý přístav] Název Oban byl pravděpodobně zvolen díky silnému skotskému jádru prvních osadníků.
Oban naleznete na Stewart Island/Rakiura, v zátoce Halfmoon Bay. S pevninou Nového Zélandu má Oban spojení trajektem, či letecky do Invercargill. Podle nejnovějších údajů o sčítání obyvatel, žije v Obanu asi 400 obyvatel, což je osmdesát procent celkového počtu obyvatel Stewart Island/Rakiura
Původně na Stewart Island/Rakiura existovalo několik osad, například Port Pegasus [Nyní dostupný pouze lodí, Port William měl kdysi svou poštu a několik obchodů] nebo Port William [založen roku 1870, asi 4 hodiny jižně od Obanu. ], během několika let po svém založení však byly pro svou odlehlost opuštěny.
Místo toho se osídlení rozprsklo po ostrově, začaly probíhat více či méně úspešné pokusy o kultivaci půdy a dospodaření, nicméně drsné klimatické poměry Stewart Island/Rakiura, přinutily osadníky rezignovat. Některé snahy o kultivaci se však povedly, například v Mason Bay na západních březích Stewart Island/Rakiura dnes nalezntete bývalou ovčáckou usedost.
Další pokusy o zkrocení Stewart Island/Rakiura provedli dřevorubci. Jejich snahy však také neměly dlouhého trvání.
Na Stewart Island/Rakiura se můžete dostat dvěma způsoby. První způsob zmíním jen pro doplnění, pravidelná letecká linka spojuje Stewart Island/Rakiura s městem Invercargill na jihu jižního ostrova Nového Zélandu. Druhým a nejlevnějším způsobem dopravy je trajekt Stewart Island/Rakiura - Bluff. Celková doba z Bluffu trvá něco okolo 60 minut, záleží na počasí a podmínkám na moři. Z vlastní zkušenosti musíme uznat, že trajekt na Stewart Island/Rakiura je zážitkem sám o sobě. Jelikož nám totiž v návštěvnickém centru DOC ve Fiordlandu tvrdili, že následující týden bude krásné počasí, neváhali jsme ani vteřinu a rychlostí blesku jsme pádili do Bluffu.
Jelikož jsme trajekt na Stewart Island/Rakiura ten den nestíhali, přespali jsme v Bluffu. Výhodou pro cestovatele, kteří na Stewart Island/Rakiura míří autem je placené a hlídané parkoviště v Bluff [tuším že za 6NZD/noc], kde si můžete nechat auto. Na Stewart Island/Rakiura totiž kromě Oban nejsou žádné silnice.
Jaké však bylo naše překvapení, když jsme se ráno probudili do lehkého deště. Krom toho taky začalo foukat, což jsme si plně uvědomili až na palubě. Nebudu moc napínat, trajekt na Stewart Island/Rakiura je ve špatných povětrnostních podmínkách malý očistec. Katamarán totiž na vlnách rozbouřeného moře skáče jako kamzík po skalách. Prvních deset minut si skoky většina pasažérů užívala, nadšení ale opadlo a v druhé desítce už měla třetina pytlíky u obličeje. Kolik lidí pytlík skutečně využilo nevíme, měli jsme i přes sledování horizontu a hluboké dýchání co dělat, abychom se nepřipojili.
Národní park Rakiura, byl otevřen roku 2002 a stal se nejmladším ze 14 národních parků na Novém Zélandu. Spojil dohromady několik přírodních a scénických rezervací i státních lesů. Ačkoliv Stewart Island/Rakiura leží pouhých 30 kilometrů od pevniny Nového Zélandu, unikátní kombinací fauny a flory jako by byl úplně jiným světem. Západy a východy slunce v měkkém jižním světle jsou na Stewart Island/Rakiura pověstné.
Návštěvníci národního parku Rakiura se mohou těšit na odlehlé písečné pláže, pobřežní a vnitrozemskou buš, nížinné bažiny a rašeliniště, a v podrostu mohou spatřit i ptáka kiwi, kterého mají výjimečně možnost spatřit za denního světla. Krom toho je čekají další méně či více ohrožené druhy ptáků, tučňáci žlutoocí, nebo kolonie tuleňů. Pro zájemce je zde možnost rybaření, nebo dokonce lovu.
Otevření národního parku v roce 2002 způsobilo vlnu nebývalého zájmu o Stewart Island/Rakiura ze strany turisů a cestovatelů. Cestovatele sem láká zejména Rakiura Track, jež se řadí do devítky Great Walks na Novém Zélandu.
Rakiura Track je obvykle třídenní nenáročný pochod. Trasu si můžete zvolit, Rakiura Track se dá jít oběma směry.
Většina trasy vede po zpevněné stezce, v místech s větším podmáčením je vybudován dřevěný chodníček [boardwalk]
Při procházení Rakiura Track buďte ostražití, vyplatí se vyrazit brzy ráno. Pták kiwi, který se na Stewart Island/Rakiura nachází je známý svou denní aktivitiou. Ptáka kiwi tedy můžete spatřit již hodinu před západem slunce a ještě alespoň hodinu a půl po jeho východu. Pohled na kiwiho v podmáčeném podrostu, jak svým dlouhým zobákem prozkoumává zetlelé listí a trávu ve vaší mysli zůstane ještě dlouho po návštěvě Stewart Island/Rakiura.
Trasa Rakiura Track prochází několika maorskými územími, prokažte respekt a nescházejte z trasy. Po cestě se dozvíte spoustu zajímavých historických informací a seznámíte se s běžnými zástupci místní fauny a flóry, v podobě informačních tabulek rozmístěných po celém Rakiura Track.
Své záměry po příjezdu na Stewart Island/Rakiura oznamte v kanceláři DOC, kterou naleznete v Obanu. Nezapomeňte, že Rakiura Track spadá do kategorie Great Walks, tudíž v průběhu sezóny [od října do dubna] potřebujete rezervaci. Tu můžete udělat přímo zde na webu DOC. Všiměte si ceny, která je poloviční oproti treku Milford Track ve Fiordlandu.
Pokud nechcete platit za chatu, máte možnost vzít si stan a na Rakiura Track. Vzhledem k vlhkému a větrnému počasí, které se může přihnat jako mávnutím kouzelného proutku, bych však tuto možnost nedoporučoval.
Voda, kterou na Rakiura Track naleznete v chatách a přístřešcích, pochází bez výjimky z přírodních zdrojů. Kde je dostupný potok, voda je z potoka, většinou se však jedná o vodu dešťovou. Doporučujeme dezinfekční tablety, nebo její převaření. [Neodpustím si malý dodatek, když píšu o vodě na Stewart Island/Rakiura. My jsme ostrov navštívili přesně v době, když v australské Viktorii zuřily požáry buše. Všechna voda ve všech zásobnících na Stewart Island/Rakiura chutnala jak když si loknete z popelníku. Tomu bohužel převaření nepomohlo :)]
Pokud si chcete na Rakiura Track vařit, musíte mít vlastní plynový vařič a nádobí. Na chatách jsou sice kamna, ale není jisté, že se v nich bude zatápět.
Při plánování Rakiura Track si nezapomeňte přibalit pláštěnku - s největší pravděpodobností bude pršet.
Z informačního centra DOC v Obanu se vydejte po silnici směrem na Lee Bay, kde se nachází oficiální vstup na Rakiura Track. Trasa je dobře označená, nemusíte se bát že zabloudíte. Jakmile projdete skulpturou řetězu trasa Rakiura Track sleduje pobřeží. Za řekou Little River se dá při odlivu jít po pláži.
Na Maori Beach se kdysi nacházela pila a škola, tato část trasy Rakiura Track tedy byla hojně využívaná. Zbytky pily si můžete prohlédnout nedaleko. Další creek, který vás čeká ještě před capsite, se dá při odlivu přebrodit. Pokud je příliv, použijte dřevěný můstek opodál proti proudu. Maori Beach Campsite najdete na zatravněné ploše nedaleko od pláže.
Jakmile projdete přes most přílivového potoka, jste nedaleko odbočky na severní rameno Rakiura Track. Pokud chcete přespat v chatě Port William hut, nebo tábořišti Port William campsite, zabočte doprava.
Druhou část Rakiura Track začněte návratem k odbočce na severní rameno. To by vám mělo zabrat asi 40 minut, pokuste se vyrazit za svítání, máte velkou šanci spatřit ptáka kiwi. Budete procházet lesem, kde jsou dodnes patrné stopy těžby. Kus Rakiura Track vede kolem starých kolejí, používaných v minulosti pro dopravu vytěženého dřeva.
Poté co se přehoupnete přes nevysoký kopec, Rakiura Track sestupuje k chatě North Arm Hut. Pokud jste se rozhodli kempovat, kousek za chatou North Arm Hut se nachází campsite Sawdust Bay s přístřeškem. V noci vás pravděpodobně přijde navštívit possum a přestože vydává dost strašidelné zvuky, nemusíte se bát. Pokud se chcete nočnímu probuzení vyhnout, nenáchávejte přes noc venku žádné potraviny ani odpadky.
Trasa Rakiura Track vás třetí den zavede na pobřeží Patterson Inlet, s přístřeškem a toaletami v Sawdust Bay. Po cestě minete odbočku na Freshwater Hut, kde se od Rakiura Track cestovatelé pouští na mnohem divočejší Northwest circuit
Máte li chvilku, zastavte se v Sawdust Bay a projděte se po pláži. Když máte štěstí na počasí, můžete se i smočit. Milovnící škeblí si můžou při odlivu nasbírat co hrdlo ráčí.
Od Sawdust Bay je to jen něco okolo tří hodin cesty do Obanu. Nezapomeňte se po dokončení Rakiura Track odhlásit v kanceláři DOC, ať po vás nevyhlásí pátrání.