Oblast Waitangi a Russell, v severní části regionu Bay of Islands je historicky velice cenná. Bylo to totiž první místo na Novém Zélandu, kde vznikla trvalá osada evropských kolonizátorů. Bylo to sice kontroverzní místo, zejména oblast nynějšíhho města Russell, kterému se přezdívalo pekelná jáma pacifiku. Bylo to především díky námořníkům, kteří si odpočinek po dlouhé plavbě představovali v podobě neustálého opíjení a sexu s domorodými ženami.

Hlavním historickým okamžikem města Waitangi v historii Nového Zélandu, byl bezpochyby podpis smlouvy Waitangi. Tato smlouva zaručovala maorským obyvatelům právo na jejich půdu a zároveň také přednostní právo angličanů na odkup této půdy. Kromě toho Anglie zaručovala Novému Zélandu ochranu a to jak vojenskou tak politickou. Tuto smlouvu v roce 1840 podepsala většina místních maorských náčelníků. V následujících několika letech smlouva putovala po celém Novém Zélandu a podepsali ji téměř všichni maorští náčelníci. I přes dvojsmyslný překlad do maorštiny je smlouva z Waitangi základem maorsko-evropských vztahů. Jak již bylo zmíněno, Maorové jakožto původní obyvatelé, mají na Novém Zélandu i přes všechna příkoří nejlepší pozici ve společnosti ze všech bývalých kolonií na světě.

Pobřeží Tutukaka je nádherným kouskem východního pobřeží Northlandu. Jakmile se vám otevře pohled na Pacifický oceán, už se vám odtud nebude chtít odjet. Zelené kopečky a malebná údolí za vámi a úžasný pohled na modravé dálky Pacifiku, lemované bílými plážemi, není divu, že tato oblast byla roku 1981 vyhlášena mořskou rezervací.

Tato malebná vesnička je usazena v nádherné zátoce Tutukaka Bay. Už na první pohled vás upoutá přístav, ve kterém kotví stovky plachetnic, jachet, a lodí různých velikostí. Toto místo je také základnou několika agentur, které vás vezmou za potápěním na ostrově Chudých rytířů, neboli Poor Knight Island.

Užívejte si atmosféru přístavního života, hned v přístavu je totiž několik kaváren, které nabízejí pestrý výběr čerstvých mořských ryb, nebo si jen zajděte na Flat White do jedné z přístavních kaváren. Samozřejmostí je krásný výhled na přístav. Do Tutukaky se vyplatí zajet i v případě, že se nehodláte oddávat, potápění či rybaření, je zde spousta fotografických příležitostí a pokud vám vyjde počasí stejně jako nám, budete odměněni spoustou krásných fotek.

Maorové žili na poloostrově Coromandel dávno před příchodem Evropanů. Byla to jedna z nejhlavnějších oblastí lovu ptáka moa. Dějiny evropské kolonizace jsou úzce spjaty s těžbou zlata, těžbou dřeva kauri a pryskyřice stromů kauri. Zlato bylo objeveno nedaleko města Coromandel v roce 1852, poté i v roce 1867 v okolí města Thames.

Poloostrov Coromandel nabízí cestovatelům víkendový relax na plážích [ Opito Bay, Hot Water Beach, Opoutere ], turistické trasy [ Kauaeranga Valley a Coromandel Forest Park (více než 30 tras) ], zlatokopecká městečka [ Thames, Coromandel, Waihi a jeho nejznámější důl Martha ], pozorování brodivých ptáků [ Miranda ], věhlasné fish&chips z Whangamata (kromě toho je tady i skvělé surfování).

Cca 9 km od Hahei je proslulá pláž Hot Water Beach, kde termální voda prosakuje na pláž (cca 10 minut chůze od kavárny na začátku pláže, u skalnatých výběžků). Vždycky dvě hodiny před odlivem a dvě hodiny po něm si můžete na pláži vykopat svůj bazének, který se vám naplní horkou vodou a máte svůj vlastní válecí bazének. Rýče si můžete vypůjčit v kavárně u pláže nebo použít misky či ešus (rukama to nejde moc dobře:) V kavárně mají také nástěnku, kde jsou vyvěšeny časy přílivu (časy můžete také zjistit na internetu nebo v jakémkoli informačním centru).

Waihi je malé městečko, které byste pravděpodobně projeli bez většího prozkoumávání. Kdyby tady ale nebylo nejbohatší naleziště zlata na Novém Zélandu. Zlatá horečka tu začala roku 1878, kdy bylo poprvé objeveno zlato.

Není proto divu, že se ve Waihi všechno točí okolo zlata, zlatokopectví a zlaté horečky. Městečku dominuje renovovaná historická těžební věž a celé městečko vyzařuje zlatokopeckou atmosféru. V infocentru se dozvíte spoustu zajímavých informací, samozřejmě o zlatu. Spousta dobových informací a fotografií vás seznámí se začátky a průběhem zlatokopectví na Coromandelu.

Důl Martha, ke kterému od infocentra dojdete za 5 minut byl znovu otevřen v roce 1988 a zlato je zde stále těženo. Z jedné tuny horniny se zde vytěží 3-6 g zlata. Důl Martha si můžete obejít sami nedlouhou procházkou okolo. Až budete stát na vyhlídce na Moresby Avenue a budete si prohlížet obrovské transportéry, které v dvousetmetrové hlubině pod vámi vypadají jako angličáky, zatají se vám dech. Na plotě, který ohraničuje důl, najdete tabule se zajímavými informacemi o dole, těžbě, těžební technice. Můžete se také vypravit na prohlídku dolu s průvodcem. Dokonce se můžete zůčastnit i odstřelu, samozřejmě z bezpečné vzdálenosti [ časy odstřelů vám sdělí v informačním centru naproti dolu Martha ].

Pokud patříte do skupiny milovníků filmové trilogie Pán Prstenů, určitě vám neuniklo, že natáčení proběhlo na Novém Zélandu. Dnes můžete navštívit spoustu filmových lokací. Mata Mata vám nabídne pohled na filmovou vesnici Hobitín. Druhou stranou mince je celkem vysoké vstupné, které je však kombinované s Farm Show.

Pro milovníky filmu Pán prstenů krátce zmíním vesničku Mata Mata. Pravděpodobně jste o ní v souvislosti s Pánem Prstenů již zaslechli. Pokud ne, vězte, že se zde natáčely scény z prvního dílu Pána Prstenů:Společenstvo Prstenu. Konkrétně se jedná o scény Hobitína z úplného začátku filmu. Místo kde kterých natáčení probíhalo se však nachází na soukromém pozemku, zdarma bohužel neuvidíte nic. Nepokoušejte se překonat zábrany, ani plot, hrozí vám pokuta a všudypřítomné tabulky se zákazem vstupu na soukromý pozemek vám to připomenou. Pokud tedy nehodláte platit, do Mata Mata se obtěžovat nemusíte.

Oblast leží na severu severního ostrova Nového Zélandu v zátoce zvané Bay of Plenty. Ačkoliv ji většina cestovatelů na Novém Zélandu pozná spíše pracovně, má své kouzlo a některá místa rozhodně stojí za návštěvu.

Tauranga leží v oblasti Bay of Plenty [ Zátoka hojnosti ]. Zátoka je místem prosperujícího zemědělství, jak dnes, tak dříve pro Maory. Tauranga je centrem novozélandské oblasti pěstování kiwi, takže tady najdete spoustu pracovních příležitostí - hlavně v době sklizně kiwi (květen až červen).

Co bylo dříve jenom zemědělským centrem se stává centrem turistickým. Společně s Mt. Maunganui nabízí Tauranga nespočet možností vodních sportů [ surfování, potápění, plavání s delfíny, rafting atd. ]. Vše se přizpůsobilo turistům - ve městě najdete plno backpackerů i motelů, promenáda na pobřeží je lemována restauracemi a bary, kde každý den můžete zkoušet speciality z různých kuchyní světa - mexická, italská, thajská, středomořská, indická, turecká atd.

Whakaari [v překladu White Island], se nachází 50 kilometrů od pevniny Severního ostrova Nového Zélandu v regionu Bay of Plenty. Geologicky je White Island příbuzný ostrvou Whale Island, protože oba leží ve stejném geologickém zlomu. Vulkán White Island je součástí geotermální zóny, zvané tichomořský ohnivý kruh. Ostrov tvoří tři sopečné kužely, nejpatrnější z nich, hlavní kužel, který se nachází uprostřed ostrova White Island, je ze všech tří geologicky nejmladší. Na první pohled je White Island k nerozeznání od jiných ostrovů. Teprve při bližším prozkoumání zjistíte, jaké vám ostrov připravil překvapení. Odhaduje se že White Island je asi 200.000 let starý. Prvním Evropanem, který White Island spatřil byl kapitán James Cook, který ho také pojmenoval.

White Island je soukromým majetkem a také přírodní rezervací, proto se za vstup na ostrov platí 20 NZD za osobu. Vzhledem k tomu, že ostrov se nachází 50 kilometrů od pevniny Nového Zélandu, jedinou možností jak se tam dostat [pokud tedy nevlastníte loď nebo jachtu] bude využít nabídky některé ze společností, které organizují výlety lodí či vrtulníkem. Výchozím bodem pro organizované túry na White Island je městečko Whakatane v Bay of Plenty. Kromě výletu na White Island se můžete zúčastnit i plavby na ostrov Whale Island. Plavba trajektem trvá asi hodinu a půl, a díky bohatému mořskému životu se může stát, že po cestě na White Island spatříte velrybu nebo delfíny.

Milovník maorské kultury a vulkanické činnosti, nenajde na Novém Zélandu lepší místo než je Rotorua. Vyvážený mix maorské kultury a sopečné aktivity, naleznete v Rotorua na každém kroku. Pravda, maorské vystoupení je trochu poznamenané návaly turistů, nicméně lepší místo na Novém Zélandu pravděpodobně nenajdete.

Oblast Rotorua je obydlena Maory již od 14. století. První maorští obyvatelé přijali kmenové jméno Te Arawa, podle názvu waka, která je do oblasti Bay of Plenty přivezla z daleké Hawaiki. Maorové oblast důkladně prozkoumali a nakonec se usadili u jezera v oblasti, kterou pojmenovali Rotorua [v překladu z maorštiny roto = jezero a rua = druhý, název pravděpodobně vznikl podle toho že jezero Rotorua bylo Maory při jejich postupu objevené jako druhé]

Během následujících století se maorské podkmeny rozšířily po okolí, ale zejména kvůli nedostatku území byla tato léta poznamenána neustálými bitvami a boji o území. Boje o území v okolí Rotorua vyvrcholily v roce 1823, v takzvané válce mušket, ve které byly kmeny z Rotorua napadeny Northlandským kmenem Nga-Puhi vedeným slavným válečníkem Hongi Hika. Ztráty na obou stranách byly obrovské a i přesto, že Nga-Puhi byl ozbrojen evropskými palnými zbraněmi, Rotorua byla ubráněna a Hongi Hika se stáhl.

Pokud jste na Nový Zéland přijeli se záměrem prozkoumat projevy vulkanické činnosti a nemáte mnoho času, termální park Wai-o-Tapu vám nabídne příjemný mix všech přírodních termálních aktivit na jednom místě. Pokud jen projíždíte, Wai-o-tapu zvládnete projít za hodinu. Pokud vás však tyto přírodní divy zaujmou, počítejte s tím, že zde strávíte odpoledne. Každopádně, podle našeho názoru se jedná o jednu z nejhezčích ukázek sopečných projevů na Novém Zélandu.

Oblast Wai-o-Tapu [posvátné vody] se nachází asi 30 kilometrů od Rotorua směrem po silnici na Taupo. Tisíce let geotermální činnosti, vytvořily v této oblasti podle našeho názoru nejkrásnější geotermální úkazy na Novém Zélandu. Zvláště za krásného a slunečného dne si budete moci vychutnat hru barev, které vytvořily nejrůznější chemické sloučeniny vulkanického původu. Pokud se chcete seznámit s geotermální činností Nového Zélandu a nemáte moc času, Wai-o-Tapu vám nabídne všechno v jednom. V geotermální zemi zázraků, Wai-o-tapu najdete největší jezírko s bublajícím bahnem, spoustu síry, úžasnou vůni geotermálních plynů, spoustu čmoudíků a barviček a samozřejmě také věhlasný gejzír Lady Knox.

Další hezkou ukázkou vulkanické činnosti na Novém Zélandu je Waimangu. Podle našeho soudu jsou vulkanické projevy ve Waimangu poněkud příliš roztroušené po celém údolí a procházka je chvílemi celkem nudná. Pokud tedy nepatříte k vyloženým milovníkům síry a geotermálních projevů, Waimangu vynechte. Tím samozřejmě nechci tvrdit, že Waimangu nestojí za návštěvu.

Termální údolí Waimangu je nejmladším geotermálním systémem na světě. Vzniklo teprve v červnu roku 1886 kdy se oblast Rotorua otřásla výbuchem sopky Tarawera. Výbuch sopky Tarawera kompletně zničil přilehlé okolí, a otevřel 17 km dlouhou trhlinu, která roztrhla Mt. Tarawera na dvě poloviny, jezero Rotomahana 20x zvětšilo svou plochu a v údolí Waimangu vzniklo 22 nových kráterů, z nichž 15 nyní leží pod hladinou jezera Rotomahana. Výbuch zároveň zničil několik okolních vesnic [mezi nimi i vesnici Te Wairoa, která je nyní přístupná veřejnosti a je nazývána Pompejemi jižní polokoule]