Podle našeho názoru je Orakei Korako dosti podceňovanou termální oblastí a svou krásou rozhodně nezaostává za ostatními. Výhodou je jeho relativní odlehlost od klasických cestovatelských tras a tudíž i menší počet návštěvníků. Pokud máte rádi termální zázraky, Orakei Korako nevynechte.

Mezi městy Taupo a Rotorua se nachází termální oblast Orakei Korako, známá také jako Ukryté údolí [Hidden Valley]. To že má Orakei Korako méně návštěvníků než ostatní termální oblasti, je způsobeno tím, že leží na odlehlejším místě. Zároveň je ale považováno za jednu z nejlepších termálních oblastí na světě! A musíme upřímně podotknout, že jeho návštěva stojí za tu malou zajíždku.

Taupo je hodně skloňovaným pojmem při cestě vetšiny cestovatelů na Novém Zélandu. Ačkoliv kromě adrenalinových sportů v podstatě nic nenabízí, jeho poloha bude důvodem, že Taupo na své cestě minimálně jednou navštívíte. Pro komerčněji založené cestovatele se Taupo stane Mekkou adrenalinových zážitků nebo rybaření na severním ostrově Nového Zélandu.

Jezero Taupo je největším jezerem na Novém Zélandu s plochou více než 616 km2. Jezero Taupo vzniklo výbuchem supervulkánu Taupo, zhruba před 26.500 a vzhledem k jeho velikosti se pravděpodobně jednalo o největší výbuch na světě. Obří kalderové jezero, nyní nazývané Taupo které vzniklo zatopením jeho kráteru je toho jasným důkazem. [stačí se na oblast Taupo podívat v programu Google Earth a máte jasno.] Poslední známá erupce vulkánu Taupo se odehrála zhruba před 1.800 lety v roce 181 nl a jednalo o jednu z nejsilnějších vulkanickou explozi v psaných dějinách lidstva. Při výbuchu sopka Taupo vyvrhla 100 km2 materiálu, který zbarvil západy slunce do červena až v daleké Evropě a Číně. Exploze sopky Taupo zničila většinu severního ostrova Nového Zélandu, a pokryla ji popelem. Po druhém výbuchu jezero Taupo podstatně zvětšilo svou plochu. Poslední erupce vulkánu Taupo byla v roce 210, nebyla však tak silná.

Národní park Tongariro je nejoblíbenějším národním parkem na severním ostrově Nového Zélandu. NP Tongariro byl zřízen roku 1887 jako vůbec první národní park na Novém Zélandu a jako čtvrtý národní park na světě. Leží zhruba uprostřed severního ostrova Nového Zélandu a je pohodlně dostupný po silnici SH1. Národní park Tongariro byl zapsán na seznam světového dědictví UNESCO a to hned dvakrát. Poprvé roku 1990 pro své přírodní krásy a podruhé 1993 pro svůj kulturní význam. Pokud vás zajímají historické dokumenty, můžete se podívat na 12 minutový dokument o národním parku Tongariro z roku 1951.

Celá oblast Central Plateau, která zahrnuje jezero Taupo, národní park Tongariro s vulkány Ngauruhoe a Ruapehu, má obrovský význam v historii a maorské mytologii. Prastará maorská legenda zmiňuje předka iwi Te Arawa náčelníka a navigátora whaky Arawa Ngatoro-i-rangi, který při hledání dalšího území pro svůj iwi vylezl na horu Tongariro. I přes své hrdinské činy v bitvách byl Ngatoro-i-rangi špatným navigátorem a když padala noc, stále nemohl najít cestu dolů. Na pokraji smrti umrznutím volal na pomoc bohy ohně Te Pupu a Te Hoata. Ti křičeli podzemí z Hawaiki, aby Ngatoro-i-rangi našli. Aby seslali Ngatoro-i-rangi oheň pro zahřátí a světlo, aby mu ukázali směr, zapálili nejdříve Whakaari - Bílý Ostrov, potom Rotorua a nakonec i Tongariro. Tento božský zásah vysvětluje, proč Maorové Tongariro drží v posvátné úctě.

Město Hastings se nachází v oblasti východního pobřeží Nového Zélandu, pojmenované Hawkes Bay a je zároveň město s největší populací. Zároveň je Hastings administrativním centrem okresu Hastings District, do kterého spadá město Napier a okolní vesnice, jako například Havelock North, Clive a Flaxmere. Běžný turista se Hastings pravděpodobně vyhne, v případě že jedete za prací, Hastings se nejspíše stane na pár měsíců vaším domovem.

Ulice v Hastings mají přísně pravoúhlou strukturu, která byla poprvé použita ve starověku, například při výstavbě města Babylon. V novověku byla tato struktura plánování použita hlavně v nových koloniích a nově vznikajících městech v Austrálii nebo Spojených státech. Hlavní dopravní tepnou města Hastings je ulice Heretaunga, která prochází městem od severu k jihu a spojuje dvě hlavní předměstí Hastings, Havelock North a Flaxmere. V centru města Hastings je Heretaunga přerušena železnicí a malým náměstím. Druhou hlavní tepnou, která spojuje Hastings s městy na východním pobřeží Hawkes Bay, jako je Clive nebo Napier se jmenuje Karamu Rd. Většina obchodů, bank a kanceláří je soustředěna v centru Hastings, převážně na Heretaunga Rd.

Napier leží na východním pobřeží severního ostrova Nového Zélandu. Většina cestovatelů však toto místo vynechává a vydává se navštěvovanější trasou z Taupo přímo do Taranaki nebo Wellingtonu. Pokud nejste vyloženými milovníky architektury, nebo pickery jablek, pravděpodobně se městu Napier také vyhnete. Pokud se městu Napier vyhnete, přijdete o úžasný kulturní zážitek, zejména co se týká festivalu Art Deco.

Již Maorové věděli, že toto je bohatý kraj. Jak už bylo zmiňováno v kapitole o Hastings, první Maorové do oblasti Napier připluli kolem roku 900. Oblast pojmenovali Ahuriri [z vody vybíhající]. Prvním Evropanem, který poprvé spatřil budoucí Napier byl roku 1769 kapitán James Cook. V roce 1827 přistál v zátoce francouzský badatel Jules Dumont d´Urville s lodí Astrolabe. Po roce 1830 do Napieru začali připlouvat velrybáři a roku 1939 si tady zřídili základnu. Město Napier bylo založeno roku 1854 a bylo pojmenováno po britském generálovi Charlesi Napierovi. Město a zejména přístav Napier se díky své poloze brzy stalo obchodní křižovatkou. Lodě naložené ovčí vlnou z Napieru odplouvaly již od padesátých let 19. století.

Výlet na Cape Kidnappers je jedním z must do pro pickery jablek v Hawkes Bay. Je to krásný celodenní výlet, nenáročná procházka po pláži skvěle sedne unaveným sběračům jablek.

Cape Kidnappers alias Mys Únosců [tady se místní Maorové pokusili unést Cookova tahitského stevarda] leží cca 20 km jižně od Napier a 15 km východně od Hastings, trek začíná v městečku Clifton v místním kempu. Cape Kidnappers je největší hnízdiště terejů australských (Morus serrator) na pevnině Nového Zélandu a navíc je přístupné veřejnosti. Obvykle terejové hnízdí na odlehlých ostrovech, tady se ale usadili na pevnině. Terejové [maorsky zvaní Takapu] zde byli poprvé zaznamenáni okolo roku 1850 novozélandským přírodovědcem Henrym Hillem. Na Cape Kidnappers hnízdí zhruba 17000 terejů na několika hlavních koloniích - The Plateau (náhorní plošina, která je zároveň hlavním pozorovacím místem), Saddle a Black Reef.

Národní park Te Urewera najdeme v Hawkes Bay na severním Ostrově Nového Zélandu, východně od jezera Taupo a severně od Napier. Národní park Te Urewera je největším národním parkem severního ostrova Nového Zélandu a ukrývá největší plochu původního, neporušeného buše na Novém Zélandu. Perlou národního parku Te Urewera je jezero Waikaremoana, které najdete přesně uprostřed. Do Národního Parku Te Urewera se dostanete z města Rotorua, po silnici SH38, nebo z druhé strany z městečka Wairoa.

Oblast Národního parku Te Urewera má dlouhou a pohnutou historii. Pod správu britské koruny přešlo toto území až v roce 1800 jako poslední z celého Nového Zélandu, a to zejména pro svou odlehlost. Národním parkem bylo toto území vyhlášeno roku 1954. Původní hranice Národního parku Te Urewera se několikrát rozšiřovaly, poslední zvětšení proběhlo roku 1979. Celé území je samozřejmě pod správou Department of Conservation, známé jako DOC. Srdcem Národního parku Te Urewera a centrum většiny aktivit je jezero Waikaremoana [maorsky zčeřená voda], a zejména vesnička Aniwaniwa, ve které se nachází kancelář DOC. Druhým střediskem je Onepoto, kde najdete i kemp, na břehu jezera Waikaremaoana.

Celému jihozápadnímu regionu Nového Zélandu dominuje mohutný kužel Taranaki (známý také jako Mt Egmont), vysoký 2518 m. Mt Taranaki naposledy vybuchla před 350 lety a je považována spíše za dřímající než za vyhaslou sopku. Sopka Taranaki se stala oblíbeným cílem cestovatelů, kteří sem přijíždějí zdolat její vrchol.

Taranaki je pro Maory posvátným místem, protože tu jsou pohřbeni jejich náčelníci a protože jim sopka Taranaki v dobách nebezpečí poskytovala úkryt.

Podle prastaré maorské legendy se sopka Taranaki původně nacházela v oblasti Tongariro. Tongariro jej ale nachytal s krásnou Pihanga, sopkou nedaleko jezera Taupo, která byla milenkou Tongarira. Tongariro byl tak rozhněvaný, že odfoukl svůj vrcholek (tak jak to sopky dělají) a Taranaki odletěl až na pobřeží. Jak Taranaki letěl, bolestí a hněvem vyryl v zemi širokou jizvu (řeku Wanganui). Ve Wanganui se setkal s mořem, ale pokračoval ještě dál na západ na své současné místo. Od té doby zde stojí Taranaki majestátně a sám, skrývající svou tvář v oblaku slzí.

Wellington se nachází na jihozápadním cípu Severního ostrova Nového Zélandu, na pobřeží Cookova průlivu. Wellington je hlavním městem Nového Zélandu a je to zároveň nejjižněji položení hlavní město světa. Wellington je ohraničený nádherným zálivem, je sídlem parlamentu a jeho viktoriánské dřevěné budovy jsou posazeny vysoko v úbočí.

Maorové nazývali Wellington Te Whanganui-á-Tara [velký přístav Tary] podle jednoho z prvních maorských obyvatel tohoto území. Můžete se také setkat s názvem Poneke nebo Te Upoko-o-te-Ika-a-Maui, [hlava Mauiho ryby].

Maorské legendy říkají, že wellingtonskou zátoku poprvé objevil průzkumník Te Kupe. Původní maorské jméno Te Whanganui-á-Tata bylo odvozeno od syna Tara maorského náčelníka Whatonga, který se usadil na pobřeží Hawke Bay a své syny vyslal prozkoumat jižní část Seveního ostrova. Ti při své plavbě narazili na oblast nynějšího Wellingtonu a usadili se zde.

Nelson je nenápadné malé městečko na břehu zálivu Tasman Bay. Je vstupní branou do národního parku Tasman Lakes a také do zátoky Golden Bay. Město Nelson se také nachází téměř v samém geografickém středu Nového Zélandu. Pokud jste právě dorazili na jižní ostrov Nového Zélandu, trajektem z Wellingtonu, bude Nelson pravděpodobně vaší první zastávkou.

Počátky osídlení regionu Nelson sahají do roku 800 našeho letopočtu. Prvními iwi v kraji, byly Ngāti Kuia a Ngāti Tumatakokiri. V roce 1820, v takzvané válce mušket, byly tyto kmeny brutálně vyvražděny a nahrazeny severními maorskými kmeny.

O rozvoj města Nelson se zasloužila anglická společnost New Zealand Company, která lacino skupovala pozemky od Maorů, a prodávala je draze novým přistěhovalcům. Pro představu, New Zealand Company koupila pozemky, které pokrývaly oblast od Nelsonu, přes Richmond až po Motueku za 800£. Celková plocha těchto pozemků byla 800 km2 První osadníci dorazili do přístavu v Nelsonu v roce 1841. Během následujících dvou let připlulo do Nelsonu dalších 18 lodí, které přivezly zhruba 3000 nových imigrantů.