Northwest Circuit na ostrově Stewart Island/Rakiura je výzvou pro všechny milovníky outdooru, zejména ty, kteří jsou hardcore zaměření. Určité úseky Northwest Circuit jsou neschůdné, prudké vlhké, plné bahna, kamenů a kořenů. Přesto si užijete drsné a odlehlé přírody, spousty ptáků a hlavně úžasnou samotu a klid.

Pokud se rozhodnete podniknout Northwest circuit, dobře se na to připravte. Celý Northwest circuit měří 125 kilometrů, většina trampů si ho rozdělí na 11 částí, tedy 11 dní pochodu a 10 nocí v chatě. Některé úseky Northwest Circuit jsou náročné, nejen kvůli terénu, ale také kvůli počasí. Nezapomeňte ohlásit na DOC v Obanu svůj úmysl, až si budete kupovat vstupenky do chat.

Počasí na Stewart island/Rakiura je nestálé, proměnlivé a velice vlhké. Vzhledem k poloze, není jednoduché počasí předpovídat, a proto také není dobré počasí podceňovat. Podle statistik na Stewart island/Rakiura prší 275 dní v roce! [Nám například v DOC slíbili slunečný týden a místo toho jsme měli zataženo s deštěm 6 dní z týdne.] Proto byste si měli přibalit teplé věci.

Jihem jižního ostrova, z města Invercargill do Balclutha, vede malebná silnice, označovaná jako Southern Scenic Route. Po cestě se vám otevírájí nádherné pohledy na zelené pastviny, neprostupnou buš s malebnými vodopády na straně jedné a potrhanými útesy a azurovým mořem na straně druhé. Krásu přírody podtrhují kolonie tuleňů, lvounů a tučňáků.

Oblast Catlins, která je pojmenovaná podle řeky Catlins a stejnojmenného lesního parku, který se rozkládá na jihu jižního ostrova Nového Zélandu. Catlins má zhruba tvar trojúhelníku a pokrývá oblast asi 1.600 km2Catlins ohraničují města Invercargill a Balclutha. Tato větrem ošlehaná, členitá část Nového Zélandu zahrnuje zelené pastviny, zubaté útesy omývané vysokými vlnami, hustou zelenou buš se svými stromovými kapradinami a vodopády.

Prvními osadníky, kteří se v Catlins usazovali, byli Maorové. Podle archeologických vykopávek osidlování začalo okolo roku 1350. Byly to většinou polokočovné maorské kmeny z iwi Kāti Mamoe, Waitaha, a Kāi Tahu iwi. K usazování si vybírali strategická místa jako například ústí řek, kde byl dostatek potravy. Přestože se v oblasti Catlins nedochovaly tradiční maorské opevněné vesnice pa, bylo nalezeno několik přechodných loveckých táborů [jako například v Papatowai, u ústí řeky Waikawa].

Dunedin je počtem obyvatel druhým největším městem jižního ostrova Nového Zélandu. Naleznete ho na jihovýchodním pobřeží. Dunedin se pyšně chlubí svými kořeny, které sahají až do Skotska. Skotský vliv poznáte v Dunedinu na první pohled, architektura je k nerozeznání podobná od té v Edinburghu.

Maorové sídlili v zátoce Otago Harbour již od 13. století. Většina maorských sídlišť byla rozprostřena podél pobřeží. Jedno z nejvýznamnějších maorských sídlíšť se nacházelo v místech, kde je dnešní centrum města Dunedin. Maorská populace se kolísala, podle archeologických nálezů a vykopávek, směřovalo do oblasti Dunedinu několik vln maorských osadníků. Málokdy však pokus o kolonizaci nevyvolal konflikt. Proto byly zdejší maorské vesnice opevněné [pa], podle tehdejších velrybářských expedic ze začátku 19. století, byly tyto pa největší na celém jižním ostrově. S příchodem evropanů však začalo Maorů ubývat, válkami oslabené Maory navíc kosila i epidemie chřipky, která přišla s Evropany.

Poloostrov Otago Peninsula se kopcovitý poloostrov, který se táhne východně od Dunedinu. Tento poloostrov hrál důležitou roli v historii Dunedinu, byl totiž prvním místě, kde se začaly usazovat maorské kmeny počátkem 13 století. V dnešní době již jsou maorové dávno pryč, jeho současní obyvatelé jsou spíše mořští savci a také ptáci a ovce.

Původem vulkanický, kopcovitý a zvlněný poloostrov Otago Peninsula se táhne 20 kilometrů východním směrem od Dunedinu. Vulkanický původ se na poloostrově Otago Peninsula nezapře, Několik kopců na poloostrově dodnes připomíná sopečné kužely, nejpatrněji asi Harbour Cone. Celý poloostrov je starý mezi 13 a 10 miliony let.

Poloostrov Otago Peninsula je přibližně souběžný s pevninou jižního ostrova Nového Zélandu, přerušený pouze zátokami Hoopers Inlet and Papanui Inlet. Mezi pevninou Nového Zélandu a polostrovem Otago Peninsula se rozkládá záliv, nazvaný Otago Harbour.

Jezero Pukaki s jeho neuvěřitelně modrou barvou, naleznete přibližně uprostřed jižního ostrova Nového Zélandu. Pro jeho polohu, která se nachází hned u silice do národního parku Mt. Cook, jej nemůžete přehlédnout. Jakmile jezero Pukaki na horizontu spatříte, nedá vám to a budete se muset na dotek přesvědčit o tom, že je to pravda!

Jezero Pukaki leží v přibližném středu jižního ostrova Nového Zélandu. Jezero Pukaki je největším ze tří přibližně souběžných jezer, mezi které patří ještě jezero Tekapo na východě a jezero Ohau na západě.

Všechna tři jezera byla vytvořena ledovcem, jejich hráz tvoří terminálová moréna ustoupivších ledovců.

Národní park Aoraki/Mount Cook hledejte přibližně ve středu jižního ostrova Nového Zélandu. Aoraki/Mount Cook je drsné místo, o něco více než třetinu pokrývají ledovce. Možná proto je Aoraki/Mount Cook velkou výzvou pro horolezce. Klasický cestovatel se může v národním parku Aoraki/Mount Cook oddávat ohromujícím pohledům na okolní horské velikány.

Maorové znají hory v nynějším národním parku Aoraki/Mount Cook od nepaměti, proto je celé místo opředeno legendami, které jeho majestátnosti dodávají nádech mystična. I nejvyšší hora Nového Zélandu [Aoraki], kterou v národním parku Aoraki/Mount Cook naleznete, získala svůj název podle maorské legendy.

[Aoraki, mladý maorský chlapec, byl společně se svými třemi bratry synem Rakinui, oblačného otce. Na jejich plavbě po Papatuanuku (matce Zemi), však jejich kanoe uvízla na útesu a naklonila se. Aoraki a jeho bratři vyšplhali na příď, začal však foukat ledový jižní vítr, který je zmrazil a proměnil v kámen. Jejich kanoe se proměnila v Te Waka o Aoraki (jižní ostrov Nového Zélandu), Aoraki největší z bratrů se stal nejvyšší horou a jeho bratři Kā Tiritiri se stali jižními Alpami ]

Jezero Tekapo je druhé největší jezero ze tří paralelně ležících jezer v oblasti pánve Mackenzie na jižním ostrově Nového Zélandu. Dalšími dvěma jezery, protažené severojižním směrem, jsou jezera Pukaki a Ohau. Jezero Tekapo je společně s jezery Pukaki a Ohau součástí hydroenergetického projektu a jsou vzájemně propojena kanály.

Název jezera Tekapo je odvozen, stejně jako spousta jiných novozélandských názvů, z maorského jazyka, kde Taka znamená podložka na spaní (maorská karimatka) a Po znamená noc. Maorští lovci se sem vydávali lovit ptáky moa a úhoře a s kořistí se vraceli zpět k pobřeží.

Jezero Tekapo má plochu 83 km čverečných a leží v nadmořské výšce 700m. Jezero napájí ze severu řeka Godley River, která pramení vysoko v horách Jižních Alp. Voda v jezeře Tekapo má neskutečně modrou barvu a překoná ji snad ještě nejneskutečnější modrá barva jezera Pukaki). Barvu vody v jezeře způsobuje tzv. ledovcová (nebo horninová) mouka, [jemné částečky hornin vzniklé třením materiálů nesených ledovcem o podloží] nesené ledovcem a posléze ledovcovou řekou.

Christchurch je největším městem jižního ostrova Nového Zélandu. Naleznete ho na východním pobřeží, asi ve dvou třetinách výšky ostrova. Datum založení města Christchurch, z něj dělá nejstarší město na Novém Zélandu.

Archeologické vykopávky dokládají, že oblast města Christchurch, byla obydlena maorskými lovci ptáka moa, již okolo roku 1250. Po lovcích moa přišli do zdejší oblasti Maorové kmene Waitaha, kteří zdá se přišli z oblasti východního pobřeží severního ostrova Nového Zélandu. Ti však byli vytlačeni kmenem Ngati Mamoe. Oblast Christchurch si však nakonec podrobili Maorové z kmene Ngāi Tahu, kteří zde zůstali prakticky až do příchodu Evropanů. Maory kmene Ngāi Tahu v Christchurch najdete dodnes.

Podobně jako v Dunedinu, i zde se jako první usídlili velrybáři a tuleňáři. První ze čtyř lodí s evropskými osadníky dorazila do Lyttleton Harbour v roce 1850, díky společnosti Canterburry Association. Ta měla za úkol zřízení a správu nové kolonie na Novém Zélandu, Canterburry. Název města Christchurch, Canterburry Association vymyslela ještě před příjezdem prvních osadníků a to v roce 1848.

Poloostrov Banks leží jižně od Christchurch, na východním pobřeží jižního ostrova Nového Zélandu. Poloostrov má zhruba kulatý tvar, rozlohu 1150 km čtverečných a najdete tady dva velké přístavy a spoustu malých zátok a jeskyní.

Poloostrov Banks je vulkanického původu a díky hojnosti jídla z lesů, moře a řek jej Maorové nazvali Te Pataka o Rakaihautu [The great store house of Rakaihautu - Velká zásobárna Rakaihautu]. Maorové byli již tradičně prvními obyvateli a vystřídalo se zde spousta kmenů. Od Waitaha [kteří byli úplně prvními osadníky a podle některých výzkumů byli vůbec prvními obyvateli Nového Zélandu, kteří sem připluli z Velikonočních ostrovů téměř 2000 let před příchodem "Maorů" z Polynésie], přes Kati Mamoe a v 17. století toto místo obsadil kmen Ngai Tahu [kmen, který zabral největší území na Novém Zélandu - téměř celý jižní ostrov].

Národní park Arthurs pass byl založen roku 1929, jako první národní park na jižním ostrově Nového Zélandu. Naleznete ho v přímo v srdci jižních Alpách na jižním ostrově Nového Zélandu, na strmé silnici SH73 mezi západním pobřežím a městem Christchurch na východě.

Horský průsmyk, dnes nazývaný Arthurs pass, byl v historii hojně využívaný maorskými lovci, při obchodu s jadeitem [Pounamu] ze západního pobřeží do Canterbury.

Za svůj název průsmyk vděčí Siru Arthuru Dudley Dobsonovi, který byl pověřen úkolem nalézt nejlepší trasu pro výstavbu silnice přes jižní Alpy. V roce 1864, společně se svým bratrem, stanul Arthur Dobson v údolí Otira.