Maličké městečko Motueka leží na severu jižního ostrova Nového Zélandu, v zátoce Tasman Bay. Pro mnohé se Motueka stává základnou při prozkoumávání Národního parku Abela Tasmana, nebo Národního Parku Kahurangi. Další část cestovatelů zde zůstává na sklizeň jablek nebo kiwi. Určitě uslyšíte i familierní označení českých pickerů, kteří neřeknou městu Motueka jinak než Motyka

Asi jste si na Novém Zélandu na všudypřítomné maorské názvy již zvykli. Motueka [ostrov buše] není výjimkou. Maorské osídlení se datuje od roku 900 našeho letopočtu. Maorům se v oblasti Motueka dařilo zejména pro jeho klimatické poměry, které přinášejí největší podíl slunečních paprsků. Dodnes panují dohady, jestli nejvíce slunečního svitu na Novém Zélandu má Motueka, nebo Hastings na severním ostrově.

Pobřežní Národní park Abel Tasman je přístupná a velmi turisticky populární oblast. Tento národní park se nachází na severozápadě jižního ostrova. Park je pojmenován po holandském objeviteli Abelu Tasmanovi, který roku 1642 jako první Evropan spatřil Nový Zéland.

Abel Tasman National Park byl založen roku 1942 a se svou rozlohou 22.530 hektarů je nejmenším národním parkem Nového Zélandu. Abel Tasman, jak se zkráceně nazývá, je známý hlavně díky svým zlatavým plážím, krásnými výhledy na modravé moře, několika vnitrozemním trackům a hlavně díky pobřežnímu tracku Abel Tasman Coast Track, který se řadí mezi Great Walk.

Tato tří až pětidenní trasa je dlouhá 51 km a patří k nejkrásnějším v Novém Zélandu. Trasa Abela Tasmana je velmi dobře udržovaná, lehká až středně těžká. Takže i ti, co nejsou zvyklí na velké túry by trasu Abel Tasman Coast Track měli zvládnout bez problémů. Budete procházet původní buší. Před Vámi se budou otvírat úžasné výhledy na pláže se zlatavým pískem, zátoky s křišťálově čistou azurovou vodou. Zejména v létě, když svítí slunce a je teplo, tato kombinace vytváří fantastické pohledy, o čemž se samozřejmě můžete přesvědčit i z přiložených fotografií. Národní park Abel Tasman je prostě něco, co na Novém Zélandu nesmíte vynechat.

Farewell Spit se nachází na samém severu jiního ostrova Nového Zélandu. Jedná se o písečný výběžek, ketrý je domovem tisíců vodních a brodivých ptáků. Pro svůj charakteristický tvar se Farewell Spit nazývá písečnou kosou Nového Zélandu.

Prvním Evropanem, který spatřil Farewell Spit byl opět Abel Tasman roku 1642 a nazval jej Sand Duining Hoeck. Dalším evropským "návštěvníkem" byl roku 1770 James Cook, který Farewell Spit zakreslil do mapy a nazval jej Cape Farewell. První evropští usedlíci jej nazývali Cape Farewell Spit, z čehož vznikl dnešní zkrácený název Farewell Spit.

Farewell Spit se nachází na samém severu jižního ostrova Nového Zélandu. Maorové ho nazývají Tuhuroa a rozpíná se východně od Cape Farewell. Farewell Spit tvoří severní hranici Golden Bay a je to nejdelší písečný výbežek na Novém Zélandu. Písečné duny se táhnou v délce 26 kilometrů [a dalších 6 kilometrů pod hladinou moře] a poskytnou vám krásný pohled na celý Spit, na Golden Bay a při odlivu i rozlehlé slané bažiny. Díky neustálému pohybu písku mají duny tvar půlměsíce a předpokládá se, že se výběžek rozroste o další 2 kilometry v průběhu následujících 5 let. Farewell Spit je mokřad, písečná pláž a proslulá ptačí rezervace, kde v létě žijí tisíce stěhovavých brodivých ptáků z arktické tundry.

Národní park Nelson park leží na jižním ostrově Nového Zélandu. Park byl založen v roce 1956 a rozkládá se na ploše 1.020 kilometrů čtverečných. Centrem tohoto parku jsou dvě ledovcová jezera, Rotoiti a Rotoroa. Park je oblíben nejen díky výletům do okolních lesů a hor, ale také díky rybaření.

Vstupní bránou do Národního parku Nelson Lakes je vesnička St. Arnaud, která leží na břehu jezera Rotoiti. Jezero Rotoiti nabízí různé druhy výletů. Od krátkých procházek kolem břehu jezera, naučné stezky pro rodiče s dětmi, přes půldenní až denní výlety až po několikadenní túry. Naopak jezero Rotoroa je vítaným útočištěm rybářů a všech, co chtějí na chvíli utéct od veškeré civilizace, užívat si panenské přírody a relaxovat [pomazáni repelentem proti sandflies].

Punakaiki Rocks jsou příjemným zpestřením při cestě po západním pobřeží jižního ostrova Nového Zélandu směrem na ledovec Franze Josefa a Fox Glacier. Punakaiki Rocks vás spou silou ohromí zejména za větrného počasí při přílivu. Pokud zrovna není příliv, je to alespoň příležitost, protáhnout si nohy.

Zhruba v polovině cesty mezi Greymouth a Westport leží malé městečko Punakaiki, které je známé hlavně díky neobvyklým útvarům zvaným Pancake Rocks and Blowholes. Tyto vápencové skály jsou vrstvené, vodou a větrem opracované, tak že připomínají sloupce palačinek. To že jsou tyto skály takto "vrstvené" je způsobeno ohromným tlakem na střídající se tvrdé a měkčí vrsty sedimentů. Při silném přílivu bije voda do dutin pod skalami a tryská ven jako impozantní gejzír, pro které jsou Punakaiki tolik oblíbené.

Ledovec Franz Josef najdete (stejně jako ledovec Fox) na západním pobřeží jižního ostrova Nového Zélandu, ve Westland National Park. Oba dva ledovce sestupují z vrcholků Jižních Alp až do nadmořské výšky 300 m mezi bujnou vegetaci deštného lesa mírného pásu.

Maorové nazvali tento ledovec Ka Roimata o Hinehukatere [neboli slzy Hinehukatere], vyplývající z legendy o dívce jménem Hinehukatere. Ta milovala lezení po horách a jednou přesvědčila svého milého Wawe, aby šel s ní. Wawe nebyl tak zkušený jako ona, ale chtěl svou družku doprovázet. Bohužel ho z vrcholků smetla lavina a zabila ho. To zlomilo Hinehukatere srdce a plakala tak moc, že její slzy, které stékaly po svazích a zmrzly v ledovec. Bzlo to přesně v místech, kde se nachází ledovec Franz Josef.

Ledovec Fox pojmenoval při své návštěvě v roce 1872 sir William Fox, tehdejší ministerský předseda Nového Zélandu. Maorové mu říkali Te Moeka o Tuawe.

Foxův ledovec se nachází na západním pobřeží jižního ostrova Nového Zélandu v národním parku Westland Tai Poutini. Foxův ledovec vzniká spojením 4 alpských ledovců a plazí se z nadmořské výšky 2600 m.n.m. od nejvyšších vrcholků Jižních Alp [např. Aoraki a Mt Tasman] téměř k pobřeží. Ledovec se táhne dlouhých 13 kilometrů [a je tak nejdelším ledovcem na Novém Zélandu] a jako jeden z mála ledovců končí Foxův ledovec v bujné vegetaci pouhých 300 m.n.m.

Ačkoli posledních 100 let byl ledovec na ústupu, od roku 1985 pomalu narůstá. V roce 2006 byl průměrný přírustek vyměřen na 1 metr za týden.

Tato ledovcem vytvořená jezera se nachází v regionu Otago, na jižním ostrově Nového Zélandu. Jsou posazena v nádherném prostředí a zejména na jaře, kdy okolní hory zdobí sníh, jsou pohledy na jezero Hawea fantastické.

Jezero Hawea leží na cestě do městečka Wanaka směrem od ledovců Franz Josef a Fox. Poté co se protáhnete průsmykem Haast Pass, se vám otevřou úžasné pohledy na Alpy a ledovcem vyřezaná údolí. Ani jezero Wanaka ani Hawea není ničím vyloženě významné, nicméně jeho třpytící se krása v kombinaci s horskými obry národního parku Mt. Aspiring na jedné straně a zasněžené vrcholky jižních Alp na straně druhé vytváří úžasnou kulisu. Zejména v podvečer, když okolní svahy zaleje rudý spuneční svit a sníh na vrcholcích se zbarví do červena.

Město Wanaka leží v regionu Otago, na jižním ostrově Nového Zélandu, na březích stejnojmenného jezera. Wanaka je cílem turistů zejména v zimní sezóně, kdy se město naplní lyžaři a snowboardisty z celého světa. Okolní svahy jsou totiž ideální pro zimní sporty. V letní sezóně pak Wanaka přitahuje milovníky pěší turistiky.

Region Wanaka byl osídlen evropskými přistěhovalci okolo roku 1850. Tehdy se do kraje nahrnuli zejména farmáři, kteří na okolních svazích chovali ovce. První farma vznikla na místě dnešního Albert Town, které bylo jediným místem, kde se dala přebrodit řeka Clutha. První osadníci se v Pembroke [které bylo roku 1940 přejmenováno na Wanaka] začali usazovat v 70. letech 19. století a to zejména proto, že jezero Wanaka a řeka Clutha byly používány pro transport dřeva. První turisté začali Pembroke navštěvovat roku 1867, kdy byl otevřen první hotel. Zejména díky stálemu klimatu v létě, dostupnosti vodní plochy a sněhu v zimě se Pembroke brzy stalo oblíbeným turistickým cílem.

Městečko Cromwell, které leží na řece Clutha má zajímavou zlatokopeckou historii. V novodobé historii se však Cromwell spojuje spíše s farmařením a to zejména pěstováním třešní, broskví a nektarinek.

V minulosti bylo městečko Cromwell známe jako The Junction. Název vyplýval z jednoduchého faktu, že osada se nacházela na soutoku řek Clutha a Kawarau. Osada nijak zvlášť neprosperovala, ovšem jen do té doby než dva farmáři Reilly a Hartley v roce 1862 nalezli nedaleko za nynějším Cromwellem zlato. Zmínka o nálezu zlata se rychlostí blesku rozšířila po celém Novém Zélandu a posléze i zbytku světa a do Cromwellu se začaly sjíždět tisíce a tisíce lidí, kteří hledali své štěstí v tomto lesklém kovu.