Historie Nového Zélandu

Historie Nového Zélandu není dlouhá, ale zato je dostatečně pestrá. Za necelých tisíc let vznikly na Novém Zélandu dva národy. Polynéští Maorové a evropští Novozélanďané.

Nový Zéland | první osadníci - předchůdci dnešních Maorů

První osadníci Nového Zéladnu, předchůdci dnešních Maorů, připluli z východní Polynésie. Odkud přesně není známo, sami Maorové se ale ve svých legendách odkazují na bájnou Hawaiki. Archeologické vykopávky dokladují, že Maorové na Nový Zéland připluli ve 12. století.

První osady vznikaly podél pobřeží, zejména podél pobřeží východního, kde mírné podnebí umožňovalo pěstování plodin dovezených z Polynésie jako kumara, jamy nebo taro a kde byl také dostatek zvěře vhodné k lovení. Přestože se na Novém Zélandu nevyskytovali suchozemští savci, Maorové tu našli desítky druhů obřích, pštrosům podobých nelétavých ptáků moa. Kromě nich lovili také tuleně, ryby a různé jiné druhy ptáků. Díky hojnosti potravy se maorské osídlení rychle rozšířilo po celém severním ostrově. Nový Zéland je totiž mnohem větší než jakýkoli jiný pacifický ostrov a podmínky pro život a pěstování plodin jsou zde přímo excelentní, v porovnání s jinými ostrovy.

Nový Zéland | první návštěvníci z Evropy

Jako první Evropan spatřil v roce 1642 pevninu Nového Zélandu holandský mořeplavec Abel Tasman, který v těchto místech hledal kontinent zvaný Terra Australia, neboli Velká jižní země. Místo toho ale narazil na Nový Zéland. Bylo to v místech dnešního Golden bay na severu Jižního ostrova. Abel Tasman se na místě pokusil přistát, avšak byl napaden místním Maorským kmenem, bylo zabito několik členů jeho posádky a tak se Tasman obrátil a nikdy se na Nový Zéland nevrátil. On Však dal Novému Zélandu jeho pojmenování - Nieuw Zeeland

Dalším evropským návštěvníkem na Novém Zélandu byl o 127 let později anglický mořeplavec a průzkumník James Cook. Tento muž, který se plavil po mořích a oceánech celé zeměkoule byl největším objevitelem a mořeplavcem v dějinách lidstva. Pocházel sice z chudých poměrů, jako mladík však odešel pracovat na moře a ze sluhy se postupně vyšvihl až na důstojníka. Roku 1768 se vydal na průzkumnou plavbu do Jižních moří na lodi známé jako Endeavour. Na této plavbě mimo Nového Zélandu navštívil i Austrálii a Tahiti a do rodné Anglie dovezl zprávy o svých úžasných objevech. Během své objevitelské činnosti zmapoval James Cook množství prázdných míst na mapě Tichého oceánu. Některé jeho mapy byly tak přesné, že se používaly do 90 let minulého století. Při své poslední plavbě v letech 1776-79, zakotvil James Cook jako první Evropan na Havaji, kde byl později v konfliktu s domorodci zabit.

Nový Zéland | první evropští kolonizátoři - Pakeha

Průzkum Nového území pokračoval. Kromě Angličanů se v nově objevené zemi snažili angažovat i Francouzi. Roku 1773 a 1777 byly podniknuty dvě francouzské expedice a průzkum území pokračoval. V 90 letech 18. století začaly na Nový Zéland připlouvat i další neoficiální návštěvy. Na severu to byly velrybářské lodě a na jihu lodě lovců tuleňů. První misijní stanice vznikla roku 1814 v zátoce Bay of Islands. Námořníci si oblíbili zejména zátoku Bay of Islands a malé městečko Kororareka (Russell) jako stanoviště pro doplňování zásob. Později byl Russell znám také jako Pekelná Jáma Pacifiku, zejména proto že námořníci brali doplňování zásob a odpočinek hlavně v podobě neustálého opíjení a sexu s domorodými ženami. Mnoho návštěvníků z Anglie má tedy mezi zdejšími obyvateli své příbuzné.

Nový Zéland | kolonizační období, evropsko - maorské vztahy

Během let si Maorové na Evropskou přítomnost zvykli a pomalu se na ní stávali závislí. Námořníci potřebovali od Maorů potraviny a pracovní síly, Maorové začali potřebovat evropské výrobky, zejména muškety. A protože Northland přišel do kontaktu s Evropany jako první, získali muškety jako první Maorové kmene Ngapuhi. Tento kmen inicioval krutou válku, známou také jako válka mušket. Protože jiřní kmeny tyto zbraně k dispozici neměli, jeho vítězství bylo rychlé a snadné. Jakmile získali zbraně i jižnější kmeny, byli postupně schopnější odrážet útočníky ze severu, ale byli také schopní pronikat na jih. Tento dominový efekt pokračoval až do roku 1836 až na jih Jižního ostrova.

V roce 1840 žilo na Novém Zélandu jen něco okolo 2000 bílých obyvatel. Hlavní město Pakeha - neboli bílých kolonizátorů byla Kororateka (Russell). Během následujících deseti let však díky lepšícím se vztahům s místními Maory, kteří pomáhali Evropanům s průzkumem vnitrozemí vzrostl počet osad na 6. Mezi nimi byl Auckland, Wellington, New Plymouth, Nelson, Dunedin a Christchurch. Počet Evropanů se zdesateronásobil a jejich počty se neustále zvyšovaly. Majoritní podíl na kolonizaci Nového Zélandu měla v padesátých letech i "The New Zealand company".

Hlavně kvůli sílícímu francouzskému vlivu, vyslala Anglie Williama Hobsona, aby vyjednal smluvu s Maory. To se Hobsonovi povedlo, a tak byla v únoru 1840 podepsána tzv. smlouva z Waitangi, která oficiálně připojila Nový Zéland k britské koruně. Podepsalo ji tehdy 46 maorských náčelníků a i vzhledem ke dvousmyslnému překladu do maorštiny, byla tato smlouva základem evropsko-maorských vztahů.

[Kopii této smlouvy si můžete prohlédnout v rezervaci ve Waitangi v Northlandu. Zde je také stálá expozice věnovaná evropské kolonizaci Nového Zélandu, včetně kulturního maorského vystoupení. Dalším místem kde lze získat přehled o maorské historii je muzeum Te Papa ve Wellingtonu.]

Nicméně někteří maorští představitelé odmítli smlouvu podepsat a tím také odmítli svrchovanost britské koruny. Od roku 1844 až do roku 1872 proběhlo 5 tzv. válek o území, z nichž nejkrvavější byla válka ve Waikato. Té se účastnilo zhruba 5.000 Maorů převážně z Královského hnutí, které se bránilo přesile 20.000 vyzbrojených anglických vojáků, použivajících moderní zbraně a těžké dělostřelectvo. Maorové byli postupně vytlačeni ze svého území a území bylo zkonfiskováno. Jejich finanční odškodnění trvá dodnes. Maorský odpor na Novém Zélandu byl největším odporem původních obyvatel proti evropské expanzi. Možná také proto jsou dnes Maorové respektovaní členové novozélandské společnosti, mají své zákony a politické zastoupení. Více o těchto válkách na www.newzealandwars.co.nz , nebo na Wikipedii

Nový Zéland | období ekonomického růstu

Ekonomický růst trval až do 80. let 19. století i navzdory válkám s Maory. Velký podíl na tom měl export ovčí vlny, mražených potravin, investice ze zahraničí a nález zlata v roce 1861 a s ním spojená další vlna přistěhovalců. Útočiště tehdy hledalo na Novém Zélandu i 20.000 číňanů, kteří později museli čelit rasovým předsudkům. [ Historii zlatokopectví na Novém Zélandu se věnuje expozice v Dunedinském muzeu, nebo restaurované zlaté pole v Kawarau, cestou z Alexandry do Queenstownu. ] Na počátku 20. století měl Nový Zéland již milion obyvatel a toto číslo se stále zvyšovalo. V té době totiž byla životní úroveň na Novém Zélandu vysoká, v některých ohledech dokonce lepší než v mateřské Anglii, proto připlulo mnoho irských nebo skotských přistěhovalců, hledajících za mořem nový život. [ Pro představu, plavba lodí z Londýna do Aucklandu na Novém Zélandu trvala tři dlouhé měsíce, při kterých se cestující (počtem přesahující 200) tísnili v kajutách 2x2 metry, hygienické podmínky na lodích byly katastrofické, jídlem se muselo šetřit a posádku kosily nemoci. Není divu že tyto plavby z Evropy velmi často někdo nepřežil. Krásná expozice k tomuto tématu je opět v muzeu v Dunedinu. ]

Nový Zéland | světové války

Přínos Nového Zélandu do první světové války byl i přes jeho izolovanost a vzdálenost skutečně ohromující. Země s jedním milionem obyvatel poslala do zámoří 103.000 mužů. Poprvé v historii Nového Zélandu byly do bojů nasazeny i čistě maorské batalliony. V první světové válce přišel Nový Zéland o téměř 17.000 mužů, k tomu bylo zraněno přes 41.000 mužů. Novozélandské válečné jednotky jsou známé pod zkratkou ANZAC nebo také A & N.Z.A.C [ Australia and New Zealand army corps. ] Nejslavnější bitvou, jež jednotky ANZAC vybojovaly, byla bitva o turecké Gallipoli. [ Aucklandské muzeum má stálou expozici věnující se osudům novozélandských vojaků za světových válek. www.aucklandmuseum.com ]

ANZAC day [ slaví se 25. dubna. a to nejen na Novém Zélandu (Austrálie, Tonga, Samoa, Niue a Rarotonga) ] je oficiálním novozélandským svátkem oslavujícím válečné hrdiny, a je to den, kdy byly jednotky ANZAC poprvé nasazeny v turecké Gallipoli. Novozélanďané vzdávají svým válečným obětem patřičný hold, v každém městě najdete památník ANZAC většinou ve tvaru mohutného bílého obelisku se jmény padlých vojáků.

Do druhé světové války vstoupil Nový Zéland společně se svými spojenci vyhlášením války fašistickému Německu 3. září 1939. Do zámoří nasadil Nový Zéland asi 140.000 vojáků, přičemž obranu země zastávalo dalších 100.000 novozélandských vojáků plus zhruba 100.000 amerických vojáků. Celkové ztráty Nového Zélandu ve druhé světové válce byly přes 11.000 vojáků. Pokud máte zájem dozvědět se o válečné historii Nového Zélandu něco více, máte možnost zde www.nzhistory.net.nz/war-and-society

Nový Zéland | poválečný vývoj Nového Zélandu

Zejména maorská populace prodělala od roku 1945 obrovský nárůst a začalo velké stěhování do měst. Imigrační omezení Nového Zélandu, která do té doby vpouštěla na své území POUZE bílé přistěhovalce se uvolnila a byly učiněny motivační pobídky pro bohaté jihoasijské přistěhovalce a pacifické ostrovany. Největší změna však proběhla roku 1984. Byla totiž zvolena třetí velká reformní vláda v jejímž čele stál David Lange a v nemenší míře i ministr financí Roger Douglas. Tato vláda přijala protinukleární politiku, čímž potěšila levici a více tržní hospodářskou ekonomiku, čímž zapůsobila na pravici. Za doby této vlády byla zrušena celá řada ekonomických opatření. Například bary a pivnice již nadále nemusely zavírat v 18.00. Také proto v liduprázdných wellingtonských a aucklandských čtvrtích vyrostly nové bary jako houby po dešti. Díky přijatým ekonomickým a tržním opatřením, kterými byla novozélandská veřejnost nadšena začaly velké spekulace a proto taky roku 1987 za velké ekonomické krize novozélandští investoři tolik utrpěli.

do roku 1990 ekonomika Nového Zélandu stagnovala a poté se začala vzpamatovávat. Konec 90.let a počátek 21. století je pro Nový Zéland novým začátkem. I přesto, že ekonomika Nového Zélandu přestala dotovat zemědělství, nebývale se daří zejména novozélandským vinařům, prodej ovčí vlny nedávno zaznamenal další vzestup, novozélandská jablka zaplavují trh a novozélandské hovězí je ve světě také dobře známo. Dalším velkým příjmem, na který se Nový Zéland upnul zejména po úspěchu trilogie pán Prstenů kterou na Novém Zélandu natočil režisér Peter Jackson, se stala turistika. Více o historii Nového Zélandu www.history-nz.org

Komentáře ke článku