Geografie Nového Zélandu

Geografie Nového Zélandu je díky jeho poloze velice zajímavá. Neustálé chvění, zemětřesení a geotermální činnost jsou způsobeny třením dvou litosférických desek, na jejichž rozhraní Nový Zéland leži.

Pevnina Nového Zélandu se od prakontinentu Gondwany úplně odtrhla zhruba někdy před 85 miliony lety. Nový Zéland leží na rozhraní dvou proti sobě opřených litosférických desek, indo-australské a pacifické, kdy severní ostrov a část jižního leží na indo-australské a zbytek ostrova jižního na desce pacifické. Díky tomu je Nový Zéland jedním z tektonicky nejaktivnějších míst na světě. Také proto se někdy Novému Zélandu říká chvějící se ostrovy. Výškové budovy ve Wellingtonu i Aucklandu mají speciálně navržené a upravené základy. [ Prohlédnout si je můžete v muzeu Nového Zélandu Te Papa ve Wellingtonu, kde je přírodním silám věnováno celé jedno patro ]

zajímavost

[ V roce 1931 otřáslo Novým Zélandem ničivé zemětřesení o síle 7,9 stupňů Richterovy stupnice. Zasáhlo města Napier a Hastings, ležící v zátoce Hawkes Bay. Zejména město Napier utrpělo obrovské škody, celé centrum města bylo srovnáno se zemí. Okamžitě po tragédii začala nová výstavba, která se nesla v tehdy oblíbeném architektonickém stylu Art Deco. Díky tomu se stalo město Napier ukázkovým příkladem této architektury. Každoročně se zde koná tzv. Art Deco festival, kdy se celé město převlékne do Art Deco obleků, město brázdí veteráni ze 30 let a městem se line rytmus Jazzu. ]

Působení přírodních sil je na Novém Zélandu vidět na každém kilometru a tak zde během milionů let vznikla velmi rozmanitá krajina, kterou byste asi těžko očekávali na tak malém pacifickém souostroví. Sněhem pokryté hory, kamenité pláně, fjordy a ledovci vyhloubená údolí, vulkanické náhorní plošiny jako vystřižené z Mordoru, sopečné kužely, písečné duny, nebo oblasti neprostupných pralesů. To vše a ještě mnohem víc vás čeká na Novém Zélandu.

Vulkanická činnost - Severní ostrov Nového Zélandu

Asi nejpozoruhodnějším činitelem ve vývoji pevniny severního ostrova Nového Zélandu můžeme považovat vulkanickou činnost. Dodnes patrné sopečné kužely na kterých vznikl Auckland [ Pro zajímavost, je jich 48. Nejmladším vulkánem Aucklandské oblasti je ostrov Rangitoto, ležící asi 15 minut plavby trajektem. ] Dalším patrným sopečným kuželem Nového Zélandu je sopka Taranaki, Z jejího vrcholu si můžete prohlížet nekonečné dálky Tasmanova moře, či na straně druhé nekonečné zelené pastviny. Z jejího ledem pokrytého vrcholu je možno dohlédnout na další sopečné uskupení vzdálené 150 kilometrů. Je jím oblast Central plateau, zahrnující nejvyšší vrchol severního ostrova, sopku Ruapehu, dále pravidelný kužel sopky Ngauruhoe a masivní potrhaný vulkán Tongariro

Tato oblast je velmi oblíbená mezi cestovateli, pokud se Nový Zéland chystáte, toto místo by vám v žádném případě v itineráři chybět nemělo! Až se budete procházet náhorní plošinou národního parku Tongariro, jejíž kamenité pláně daly díky fantazii filmařů vzniknout pitoreskní krajině Mordoru v Jacksonově Pánu prstenů, jistě mi dáte za pravdu, že je to nádhera, na kterou budete dlouho vzpomínat.

jezero Taupo

Další pozoruhodností patřící taktéž do Pacifického ohnivého kruhu je samo největší jezero Nového Zélandu, Taupo. Sopka Taupo totiž vznikla největší sopečnou explozí v dějinách lidstva, a to před 1800 lety. Při této erupci sopka Taupo vyvrhla sopečný popel do výšky 50 kilometrů, přičemž celé Central Plateau pokryla vrstvou popela 5 metrů silnou. Samo jezero totiž kromě své obří majestátnosti ničím sopečný kráter nepřipomíná. Jako sopečný kráter nevypadá ani když vylezete na nějaký kopec v okolí (např. Mt. Tauhara). Podívejte se však na oblast Taupo na Google maps. Uvidíte co do velikosti jeden z nejimpozantnějších sopečných kráterů na světě. A od jezera Taupo směrem dále na město Rotorua je geotermální aktivita stále patrnější.

[ V padesátých letech proto v blízkosti Taupo vznikla velká geotermální elektrárna zvaná Wairakei, která využívá geotermální činností přehřátou páru k pohonu lopatek svých generátorů. Elektrárnu Wairakei která pokrývá zhruba 9 procent energetické potřeby Nového Zélandu najdete necelých pět kilometrů od města Taupo. ]

Už okolo jezera Taupo to bublá kouří a vře, to pravé geotermální potěšení vás však bude čekat kousek od silnice směr Rotorua, v geotermálním údolí zvaném Wai-o-tapu (v překladu z Maorštiny posvátné vody). Už ze silnice je vidět neklidnost této oblasti, snad z každého křoví vychází pára se silným sírovým zápachem. Pro mě byla geotermální aktivita jedním z hlavních důvodů, proč jsem se na Nový Zéland těšil a musím přiznat, že mě nezklamal. Krásné geotermální útvary, barevná jezírka, čmoudíky, sirný zápach a bublající bahno, to jsou vděčné objekty pro vaše fotoaparáty.

Wai-O-tapu je jednou z asi 5 turisticky přístupných geotermálních oblastí na Novém Zélandu. Pokud nemáte peněz nazbyt (nutno podotknout, že vstupné do těchto parků nebývá nízké), nebo nemáte čas na projíždění několika míst, přesto se chcete seznámit s geotermální činností, Wai-O-tapu je jediné místo, které potřebujete vidět. Nám se ve Wai-O-Tapu líbilo asi nejvíc ze všech geotermálních parků a oblastí, nutno podotknout, že jsme je navštívili skoro všechny.]

Další velice zajímavou ukázkou geotermální aktivity je oblast hidden valley zvaná Orakei Korako. Čeká vás nespočet barevných jezírek, křemíkové terasy a gejzíry. Výčet by nebyl kompletní, kdybych nezmínil údolí Hell's gate a údolí Waimangu, kde také uvidíte několik gejzírů, kouřící jezera a barevné útvary. Na konci údolí Waimangu vás čeká pohled na jezero Tarawera a stejnojmennou sopku, která v 19. století svým nečekaným výbuchem zavalila nedalekou maorskou vesnici (nyní známou jako Te Wairoa) a nenávratně zničila chloubu Nového Zélandu tzv. růžové a bílé terasy.

Rotorua

Nemůžete navštívit Nový Zéland a přitom vynechat město Rotorua. Samo město sice kromě sirného zápachu, vycházejícího mimojiné i ze zdejší kanalizace by nebylo ničím zajímavé. Ovšem spojením silné maorské historie a geotermální aktivity zde vznikly velmi zajímavé turistické cíle. Už oblast Te Puia, která ukrývá gejzíry Prince of Wales a Pohutu, a která kombinuje procházku kolem bublajících jezírek s kultrurním představením stojí i při své neobvykle vysoké ceně za návštěvu. Další velkou zajímavostí kterou můžete vidět zdarma je zdejší park (ptejte se na směr nemocnice), kde si na povrch prorazilo cestu několik menších horkých pramenů a kde se také nachází zdarma přístupné horké veřejné lázně.

No a když už jste v parku, přejděte silnici a dostanete se do vesnice Ohinemutu, kde maorové dodnes používají spoutané síly přirody k ohřívání pokrmů a vytápění domů. Každý z domů má na zahradě svůj horký pramen a z každé skulinky stoupá pára.

White Island.

Nejaktivnějším vulkánem na Novém Zélandu je na první pohled Bílý ostrov. Tento ostrov se nachází nějakých 60 kilometrů od pevniny v zátoce Bay of Plenty. Rychlý trajekt vás tam odveze za hodinu a půl. Jakmile se nohou dotknete pevniny ostrova, nezbavíte se pocitu, že země pod vámi je velice neklidná. Všude kolem jsou patrné známky vulkanické a geotermální aktivity.

Štiplavý zápach sirovodíku, okořeněný trochou chlorovodíku, oxidy síry vycházející z každé skulinky, patrná zvýšená teplota ještě umocněná sluncem za horkého letního dne, obrovské sloupy husté bílé páry stoupající z velké průrvy na východní straně ostrova a horké jezero kyseliny chlorovodíkové vás nenechá na pochybách o nebezpečnosti těchto nespoutaných přírodních sil. Ostrov původně sloužil jako důl na síru, podmínky pro těžbu byly však natolik nepřiznivé, že provoz dolu musel být ukončen. Bylo to hlavně vlivem kyselosti prostředí, kdy se dělníkům nástroje rozpadaly v rukách, jejich oblečení vydrželo pouhých čtrnáct dní a během prvního měsíce jim úplně zčernaly zuby a nehty. Dodnes uvidíte rozvaliny malé továrničky na zpracování síry, které tu zůstaly po jejím výbuchu.

Tektonická činnost - Jižní ostrov Nového Zélandu

Na jižním ostrově bude nejpatrnější činnost tektonická. Jižní Alpy, páteř jižního ostrova 650 kilometrů dlouhé pohoří bylo vytvořeno protichůdným pohybem dvou litosférických desek - indo-australské a pacifické. Nebýt eroze během milionů let, kdy se tvořil povrch Nového Zélandu, byly by jižní Alpy asi desetkrát vyšší než je známe nyní. Při poslední době ledové pokrývaly většinu území jižního ostrova ledovce, které nezaměnitelně rozvrásnily zdejší krajinu. Asi nejpatrnější je to na jezerech Pukaki, Tekapo ale také Wakatipu. Zbytky těchto kdysi majestátních ledovců můžete obdivovat na západní straně v podobě ledovců Franz Josef a Fox. [ Až se budete procházet ledovcovým údolím Franze Josefa, nezapomeňte si prohlédnout jeho stěny. Uděláte si tak jasnější představu o tom, jakou má ledovcový splaz sílu. ] Z druhé strany alpského masivu je asi nejlépe přístupný ledovec Tasmanův, ležící na úpatí nejvyššího vrcholu jižních Alp, Aoraki (Mt. Cook).

Při zmínce o ledovcích samozřejmě nesmíme opomenout jednu z nejimpozantnějších přírodních krás Nového Zélandu, Fiordland. Ledovcem vytvořené dlouhé fjordy si nejlépe vychutnáte při plavbě lodí. Ne nadarmo se silnici do Milford Sound říká nejkrásnější jízda na světě. [ Až projedete Homer tunelem, nezapomeňte zastavit a pokochat se výhledem na silnici spouštějící se hluboko do ledovcem vyhloubeného údolí ]

Jižní Alpy působí jako přirozená bariéra mezi mokrými větry vanoucími z Tasmanova moře a pevninou Jižního ostrova Nového Zélandu, proto také Westland - ležící na jejím západním úpatí má mokrou přezdívku Wetland. Srážky se zde pohybují okolo 15 metrů ročně a je opravdu velká náhoda, když se vám poštěstí mít slunečný den. Většinou je zataženo a pokud neprší, rozhodně bude mrholit.

Komentáře ke článku