Národní park Aoraki/Mount Cook hledejte přibližně ve středu jižního ostrova Nového Zélandu. Aoraki/Mount Cook je drsné místo, o něco více než třetinu pokrývají ledovce. Možná proto je Aoraki/Mount Cook velkou výzvou pro horolezce. Klasický cestovatel se může v národním parku Aoraki/Mount Cook oddávat ohromujícím pohledům na okolní horské velikány.
Maorové znají hory v nynějším národním parku Aoraki/Mount Cook od nepaměti, proto je celé místo opředeno legendami, které jeho majestátnosti dodávají nádech mystična. I nejvyšší hora Nového Zélandu [Aoraki], kterou v národním parku Aoraki/Mount Cook naleznete, získala svůj název podle maorské legendy.
[Aoraki, mladý maorský chlapec, byl společně se svými třemi bratry synem Rakinui, oblačného otce. Na jejich plavbě po Papatuanuku (matce Zemi), však jejich kanoe uvízla na útesu a naklonila se. Aoraki a jeho bratři vyšplhali na příď, začal však foukat ledový jižní vítr, který je zmrazil a proměnil v kámen. Jejich kanoe se proměnila v Te Waka o Aoraki (jižní ostrov Nového Zélandu), Aoraki největší z bratrů se stal nejvyšší horou a jeho bratři Kā Tiritiri se stali jižními Alpami ]
Název nejvyšší hory Nového Zélandu, Aoraki/Mount Cook, se někdy překládá také poetičtějšími názvy - probodávač mraků, nebo probodávač oblohy.
Prvním Evropanem, který Aoraki/Mount Cook spatřil, byl holandský mořeplavec Abel Tasman, při své první pacifické plavbě, roku 1642. Anglické jméno Mt. Cook, dal Aoraki kapitán John Lort Stokes roku 1851, na počest kapitána Cooka. Paradoxně, kapitán Cook Aoraki nikdy nespatřil.
Za současné jméno, Aoraki/Mount Cook, vděčí hora dohodě mezi Korunou a Ngāi Tahu [settlement between Ngāi Tahu and the Crown] Podle této dohody, bylo mnoho míst na severním ostrově přejmenováno [např. Rakiura / Stewart Island], aby zahrnovalo historický maorský název.
Novodobé dějiny regionu okolo Aoraki/Mount Cook se začaly psát s příchodem horolezců. Navzdory maorským protestům [podle kterých není vhodné, snažit se vylézt na hlavu jejich předka], první pokusy o zdolání Aoraki/Mount Cook začaly koncem 19. století.
Prvním horolezcem na Aoraki/Mount Cook, byl Ir W.S. Green, roku 1882. Vrcholu se mu dosáhnout nepodařilo, stanul asi 200 metrů pod vrcholem. Na své zdolání si Aoraki/Mount Cook musel počkat až do roku 1894 kdy vrcholu dosáhla trojice novozélanďanů, Tom Fyfe, Jack Clarke a George Graham.
Proto je dnes Aoraki/Mount Cook oblíbeným místem horolezců. Novozélanďan, Sir Edmund Hilary, začínal svou lezeckou kariéru právě zde. První výstup na Aoraki/Mount Cook provedl roku 1948.
Zdejší horští velikáni nabízejí dostatečně široké spektrum horolezeckých cest, aby vyhovělo profesionálům i nováčkům. Pro více informací o lezení v národním parku Aoraki/Mount Cook, navštivte informační centrum ve vesničce Mt. Cook.
Mezitím se z Aoraki/Mount Cook a přilehlého okolí, stala v roce 1887 přírodní rezervace. Ta měla za úkol ochránit unikátní přírodní dědictví kraje. Teprve v roce 1953 došlo k založení Národního Parku Aoraki/Mount Cook. Národní park zahrnuje 19 vrcholů, které jsou přesahují výšku 3.000 metrů. 40 procent plochy Národního Parku je pokryto ledovci, z nichž je jich 72 pojmenováno.
V kapitole geografie Nového Zélandu, jste si mohli přečíst: "Jižní Alpy páteř jižního ostrova, 650 kilometrů dlouhé pohoří bylo vytvořeno protichůdným pohybem dvou litosférických desek - indo-australské a pacifické."
Dalším na prvním pohled patrným činitelem, který má na svědomí tvarování zdejší krajiny jsou ledovce. Jak již bylo řečeno, v Národním Parku Aoraki/Mount Cook se jich nachází 72. Největším ledovcem je Tasman Glacier, který měří 27 kilometrů. Při šířce 3 kilometry, má tloušťku ledu okolo 600 metrů.
Pokud máte štěstí na počasí čeká vás celá hromada procházek a treků, od krátkých až po celodenní. Pro informace o počasí a stavu treků, navštivte návštěvnické centrum Národního Parku Aoraki/Mount Cook, ve vesnici Mt. Cook Vilage. Informačka je doslova k prasknutí nacpaná informacemi, kromě informací se zde také nachází stálá expozice, věnovaná siru Edmundu Hillary¨ a horolezectví v regionu.
Samotná vesnice Mt. Cook není velká, jediné co by vás mohlo z historického pohledu zajímat, je proslulý hotel Hermitage [poustevna], který se nachází nedaleko informačního střediska.
Zejména po náročném treku, by vás však mohla zajímat možnost dát si sprchu. Nedaleko od příjezdu do vesnice Mt. Cook, se nachází veřejný přístřešek, kde jsou veřejné sprchy. Pokud chcete teplou vodu, musíte vhodit dvoudolar, [Až se vrátíte totálně promrzlí a zpocení, ještě rádi tam ten dvoudolar hodíte.]
Všechny krátké i delší treky v okolí vesnice Mt. Cook i v celém Národním parku Aoraki/Mount Cook, naleznete v brožurce, kterou zdarma vydává DOC.
Trasa na Kea Point, je nejoblíbenější krátkou procházkou v Národním Parku Aoraki/Mount Cook.
Nenáročná procházka vás provede subalpinskou přírodou, až ke strhujícímu výhledu na Aoraki/Mt. Cook, od morénové zdi ledovce Mueller glacier. Procházka na Kea Point vám zabere asi dvě hodiny, pokud půjdete přímo od informačního centra ve vesnici Mt. Cook. Trasu si můžete zkrátit až na polovinu, pokud vyrazíte od kempu White Horse campground.
Trasa Sealy Tarns je fyzicky náročná, pokud chcete něco jednoduššího, toto asi nebude pro vás. Začátek trasy je stejně jako u Kea Point buď od návštěvnického centra ve vesnici Mt. Cook, nebo v kempu White Horse campground. Trasa kopíruje část trasy na Kea Point, asi v polovině je ukazatel, který vás nasměruje na Sealy Tarns. Za ukazatelem začíná ta těžší část. I když je cesta dobře udržovaná, stoupání v úhlu asi 60 stupňů však neumožňuje její přímý směr, takže místy budete muset překonávat různě náročné překážky.
I přes svou náročnost vás výstup na Sealy Tarns odmění strhujícími výhledy na Aoraki/Mount Cook, Tasmanův ledovec, přilehlé horské velikány a na údolí Hooker Valley. Rozhodně to stojí za námahu!
Další velice oblíbenou trasou v Národním parku Aoraki/Mount Cook, je procházka do Hooker Valley. Tato nenáročná tříhodinová procházka, váz zavede až k terminálovému jezeru ledovce Hooker Glacier. Začít můžete od informačního centra ve vesnici Mt. Cook, nebo v kempu White Horse campground. Pokud ale půjdete od informačky, přidejte si k uvedenému času ještě hodinu.
V první části trasa do Hooker Valley vede okolo pomníku Alpine Memorial, od kterého je úžasný výhled. Úžasné výhledy však budete mít po celou dobu chůze, a to zejména v okolí prvního mostu přes řeku Hooker river.
Na trasu Mueller Hut, nás nalákalo tvrzení jiných cestovatelů, podle kterého jsou na Mueller Hut nejkrásnější východy slunce na Novém Zélandu. To byla výzva, které se nedalo odolat. A jelikož jsme měli opravdu krásné počasí, nebylo proč váhat a na Mueller Hut jsme se vypravili hned první odpoledne po příjezdu.
Před tím, než se však vydáte na Mueller Hut, zastavte se v informačce ve vesnici Mt. Cook a zajistěte si vstupenky do chaty. Za nás stála jedna noc v chatě Mueller Hut 35 NZD.
Druhou možností je vzít si sebou nahoru stan, kempování je zdarma, avšak v kamenitém podrostu se stan špatně staví. Vzhledem k tomu že je dost větrno, bych tuto možnost vyloučil, nicméně jako alternativu ji zmiňuji. [Na druhou stranu, nahoře jsou pro stany již vytvořená místa od lidí před vámi, takže pokud lidí se stanem není moc, dá se to.]
Auto nechte zaparkované na parkovišti ve White Horse campground. Cesta je od začátku dobře značená, nicméně od odbočky z Kea Point Track, se podstata trasy změní a čeká vás náročný výstup. Trasa je stejná jako na Sealy Tarns,¨ téměř po celou dobu stoupání, budete mít za zády úžasné výhledy na Aoraki/Mount Cook.
Až se vyšplháte na Sealy Tarns, trasa se změní na kamenitou strmou stezku, vyznačenou pouze kůly s oranžovými praporky. Zde musíte dávat velký pozor, protože stezka prochází několika neoznačenými lavinovými poli - to platí zejména je-li sníh. Jakmile sníh sleze, jsou zde kamenitá pole, na padající kameny dávejte pozor zejména když jde někdo nad vámi.
Jakmile dosáhnete hřebenu, můžete si oddychnout, to nejtěžší máte za sebou. Nyní vás čeká přechod kamenité náhorní plošiny, až se přes hřeben přehoupnete, Mueller Hut už v dálce uvidíte.
Chata Mueller Hut je plně vybavená, naleznete tu plynový vařič [na ranní čaj], plynové topení [to kdyby moc foukalo]. V chatě Mueler Hut je neustále přítomen ranger, mějte připravené lístky pro případnou kontrolu. Další pravidlo je, kdo dřív přijde, ten dřív mele, takže pokud přijdete pozdě, nemusí na vás zbýt postel. Mějte to při plánování na paměti, že máte lístek, neznamená že máte rezervovanou postel!
Od chaty Mueller Hut se můžete vydat krátkou, ale hrbolatou a kamenitou trasou, na Mount Olivier. Cestovatelé toho využívají zejména ráno, ještě před východem slunce. Východ slunce tak mají doslova jako na dlani. Nemusím zmiňovat, abyste si trasu prošli ještě za světla, abyste potom za ranního šera měli představu o směru.
Východ slunce na Mueller Hut jsme neviděli[Z důvodu špatného počasí], ale můžeme potvrdit, že západ slunce je tu úžasný. Pohledy na planoucí Aoraki / Mount Cook, nám zůstaly zaryté v paměti ještě dlouhou dobu!
Údolí Tasman Valley je vzdálené 8km, asi 30 minut jízdy od vesnice Mt. Cook
Cesta do Tasman Valley vám zabere asi 30 minut jízdy. Připravte se na štěrkovou silnici, s úžasnými výhledy do Tasmanova údolí. Na jejím konci je přístřešek Blue Lakes Shelter a parkoviště, kde necháte auto. Je to i dobré místo na polední piknik, se stolky a toaletami.
Trasa na Blue Lakes a vyhlídku na Tasman Glacier vám zabere asi 40 minut i s návratem Oblíbená krátká procházka, která vás zavede k jezírkům Blue Lakes [Nám svou barvou připomínaly spíše Green Lakes, než Blue], které nejsou na pohled zvlášť přitažlivé.
Co však přitažlivé je, je pohled na kameny pokrytý Tasmanův ledovec. Při pohledu na ledové kry, plovoucí po terminálovém jezeře Tasmanova ledovce a strmé stěny Tasmanova údolí, se vám doslova zatají dech!
Druhá oblíbená trasa vede od přístřešku Blue Lakes Shelter, část cesty sleduje první zmíněnou trasu. Asi v polovině se však oddělí a nízkým podrostem vás dovede až k jezeru Tasman Lake. Při bližším pohledu na vodu se vysvětlí hnědý zákal. Ve vodě je totiž obsažena ledovcová mouka [jemně namletý materiál, který vzniká třením ledovce o okolní horninu]